tumblr

Stěhuji se na tumblr. Ráda se tam s Vámi potkám ...

http://kyselina.tumblr.com/

I really need a holiday

Nejspíš se mohu honosit titulem "student, jehož zkouškové období trvá vždy nejdéle". Souhlasím s M*, že trpím prokrastinací, nejsem důsledná a ve škole už vůbec ne cílevědomá, takže se není až tak čemu divit, ale na druhou stranu je třeba podotknout, že můj záběr v práci dosahuje 11 hodin denně, a po té si sednout k ekonomii a mezinárodním vztahům není jednoduché. Navíc mi leží na stole kniha, která má 900 stran a já se TAK toužím do ni začíst.
Malé světlé chvilky prožívám na základě mého nového ubytování, které si opravdu nemůžu vynachválit. Jsou to sice jen tři noci týdně, ale přesto ... :)

Až budu mít čas, hodlám dočíst Laskavé bohyně, poslouchat nové album od R.E.M. a Madeleine Peyroux, podívat se do Lednice a shlédnout seriál The Confession. Snad se dožiju července ...

woland is back

Ruský román je zkrátka dokonalý. Opět se mi to potvrdilo, jelikož i Rolling Stones se inspirovali. Melodie se mi teda moc nelíbí, ale ta slova jsou přesná. Kdo uhodne, odkud to je? Malá nápověda: stejnou inspiraci měl i Salman Rushdie v Satanských verších nebo Pearl Jam v songu Pilate :)

And I was round when Jesus Christ

Had his moment of doubt and pain

Made damn sure that Pilate

Washed his hands and sealed his fate.

Pravdou je, že Stouny ani Pearl Jam neposlouchám ...

dejme si cuketu

Období cukety a jahod je moje velmi oblíbené ... S M* si každý den před spaním pouštíme jeden díl Lie to Me. Mám podezření, že každá máme jiný důvod, proč u toho trávíme čas :) Já se učím pozorovat lidi, proto také chodím často do Starbucksu na Václavák. Tam by si Cal Lightman užil! Dneska jsem 30 minut strávila v knihkupectví a nevybrala si žádnou knihu. Nechápu to. Jsem odsouzena se zítra ve vlaku 4 hodiny dívat na filmy (konečně True Grit) a číst o arabsko-izraelských válkách. Ale možná si půjčím z cizí knihovny Balabána ... Můžu?

"Když mi nepodáš ruku ani tvář, alespoň promluv, řekni mi, co je světlo?"

návrat ztraceného syna

Čtu Dostojevského. Je to naprosto ohrané, nestává se mi to tak často, jak by se mohlo zdát, ale Uražení a ponížení mě znovu ohromili. Nedokázala jsem se začíst do ničeho jiného. Taky se přiblížilo zkouškové a je třeba vymýšlet, čím oddálit učení :)

Uznávám, že Evald je génius, na kterého jsem zapomněla. Měla jsem tu čest vidět Návrat ztraceného syna. Je to nejlepší český film. Dokonalý a úžasný. Chtěla bych jej vidět v kině. Děkuji směrem k @haroldand, že byla pro mě inspirací! Návrat navazuje na krátký dokument Zrcadlení (mimochodem výborný a jedinečný), na problematiku sebevražednosti, morálních hodnot a způsobu seberealizace člověka v soukromí i ve veřejném životě v počátku budování socialistické společnosti. Odborným poradcem byl MUDr. Milan Morávek, který si zahrál roli psychiatra, jde také o první celovečerní film, který se odehrává v Bohnické léčebně.
"Aby bylo možno se očistit, je třeba klesnout až na dno. Teprve tam, úplně na dně, kde se všechno jeví jako beznadějné a neřešitelné, může nastat změna. Vytrvá-li někdo ve svém hledání až do konce, má pravdu a nalezne sám v sobě dostatek sil, aby mohl pokračovat." (o Schormové filmu Claude Sambain)
Je to film o tom, co všechno v sobě musíme potlačit, abychom mohli žít. Film o tom, co všechno chceme, ale v poslední chvíli to vzdáme.

A koupím si VW mikrobus a v iPodu mi hraje Nick Drake, někdy taky The Avett Brothers.

každý den odvahu

Poslední glosa o Raskolnikovovi na nějakou dobu. Dneska jsem dočetla Zločin a trest. Šetřila jsem si každičkou stránku, ale už jsem musela přestat - nebylo to zdravé :) Ale abych překonala smutek, začala jsem se dívat na film Lva Kulidžanova, kde Raskolnikova hraje Taratorkin, a ten je úplně celý on - aspoň teda v mých představách.

No ale dost další podstatnou věcí je dodívání se na Evaldův film Každý den odvahu. Dost jsem se těšila. A přišlo mi to strašně obyčejné. Výborné, zoufalé, na nervy ... pecka*

"Každý den se dotýkáme velkých lásek a velkých nenávistí. A jestliže člověk, třeba jen na okamžik, prohrává to, co ze všech sil miluje, pak se neubrání myšlence, že prohrává i část svého života, že v něm nenávratně uhasíná jakési vnitřní světlo, že v něm jednou pro vždy umlká jakýsi nepostradatelný tón. Štěstí a zoufalství, třebaže nás postihují způsobem tak různým, jsou si blízké v tom, že jak v štěstí, tak v zoufalství nedovede člověk vyjít sám ze sebe a podívat se na svůj případ z rozumné ptačí perspektivy. Kdo v hlubinách své pochybnosti dohlédne aspoň uzounký paprsek naděje, ten jistě neřekne: Prohrál jsem."

"Padaje nazad, cítil jsem, osvobozen, jak bezmocně utonul v mé krvi, jež naplňovala všechny hlubiny a vylévala se ze všech břehů." (Franz Kafka, Sup)

víkendové ozvěny

Stále trvá fáze, "že miluji jen ruský román". U někoho na blogu jsem našla doporučení na Golovlevského panstvo. Už ho mám doma a po Zločinu přijde na řadu. Taky mě čeká druhý díl Vojny a míru. A na Andělu jsme s M* objevily do-ko-na-lé vydání Mistra a Markétky. To jsem se dva dny bála, že mě nenapadá, jakou knihu si koupit. Vyřešeno!

Včera jsem měla tu čest navštívit pražskou ZOO. Velice intenzivně jsem hledala avizované psouny, ale nic. Lachtani a supi ovšem uspokojili mou zvědavost a asi se tam brzy vrátím. Jaro v Praze není nikde tak krásné ...

V pendolinu jsem přečetla dalších 100 stran o Raskolnikovi a začala se dívat na seriál Luther. Budete se divit, ale má to souvislost. Nejsem zastánce černobílého vidění a tady jsem doma. Zlo vs. dobro, kde není jasné, co je co.

Raskolnikovův byt (Jeremiah Humphries)

zločin a trest

Svou čtenářskou krizi jsem vyřešila Dostojevským. Už opravdu nevím po kolikáté Zločin a trest čtu, ale vždy mnou prostoupí nezadržitelné chvění. Tentokrát jsem si vzala nový výtisk od Academie (děkuji tímto Maru, že mohu její knihu - kterou stejně nikdy nedočte -  vláčet v metru), a tam je dost zajímavá předmluva od Tomáše Glance. Upozorňuje v ní na obraz Emila Filly "Čtenář Dostojevského" (1907). "Zoufalá postava s hlavou na stole vypadá, že je zasažena něčím mocnějším, než je jakákoliv smutná nebo nepříjemná skutečnost." Ano, Dostojevského čtenáři bývají často zoufalí, ale myslím, že se za to nestydíme a naopak si tu naši/Dostojevského zoufalost užíváme, protože trvá jen po dobu čtení knihy, a pak náhle mizí. Zločin a trest bych nejspíš do ruky nevzala, ale poměrně výrazně mě zklamaly prózy Francise S. Fitzgeralda a nic jiného už v kufru nemám. Asi jsem odsouzena milovat jen ruský román ...

akvárko

Během jednoho ze svých hlubokých přemýšlení jsem zjistila, že už neumím vychutnávat. Měla jsem tušení již dříve, ale teď jsem si jistá. Když jsem před 10 lety poprvé otevřela Zločin a trest, vůbec mi nevadilo číst jednu stránku třikrát. Asi před měsícem jsem se zakousla do Balzacova román Šuani a nedokázala jsem se dostat na konec první kapitoly. Neuvěřitelně mi vadilo, že se nejedná o současnou beletrii, a že musím strávit tolik času nad textem, který je zdlouhavý a zoufale náročný.

V roce 2003 jsem si založila účet na csfd. V té době na tomto serveru byli samí opravdoví znalci nezávislých a zapomenutých snímků a já jsem se od nich mohla učit, jak strávit před televizí nekonečné hodiny s Bergmanem, Tarkovským a Lynchem. Když jsem si o víkendu pustila Příběh z Tokia od Ozua, téměř celý film jsem přemýšlela, proč jsem jím byla kdysi tak posedlá a teď ... teď asi nic.

Hltám. Jsem přežraná. Přečetla jsem s určitostí tisíc románů a viděla přes tři tisíce filmů. Nic už mě nebaví, nic mě nepřekvapí. Pokud narazím na hlubokou myšlenku, zapíšu si ji, ale to je asi tak všechno. Už se k ní nevrátím, už ji nevěnuji ani jediný pohled. Jsem v akvárku!

Pieter Claesz

Jsem proto vděčná knihám jako je S elegancí ježka, že mě z mé letargie a snad zimního spánku vytrhnou a znovu mě donutí hýčkat si knihu v ruce a než ji otevřu, několikrát se s ní pomazlit. Sedám před monitor, vypínám se se světem a nechám své myšlenky v roce 1950 u Sester Munekatových nebo možná v roce 1980 v Berlíně na Alexandrově náměstí ... Ještě nevím přesně, ale rozhodně si ten zážitek vychutnám!

soko

Hudby je kolem opravdu nekonečno. A možná je teď zbytečné zahlcovat disk něčím dalším, když v sobotu vyšlo nové album od Radiohead, ale ... je to jen 5 skladeb od mladé francouzské herečky, která se narodila v Bordeaux (kde budu mít jednou vinici !!). V roce 2007 vydala své EP Not Sokute, které obsahuje i legendární píseň I'll Kill Her. O dva roky později měla vydat své první album, ale zničeho nic se odmlčela a od muziky odešla - údajně se zděsila tlaku, který v hudebním průmyslu panuje a propadla svým "démonům". Každopádně se objevila v roce 2010 ve filmu In the Beginning a byla nominovaná na cenu César Award.