south of the border, west of the sun

tumblr

2011-07-31T22:01:00.001+02:00

Stěhuji se na tumblr. Ráda se tam s Vámi potkám ...

http://kyselina.tumblr.com/

I really need a holiday

2011-06-13T10:25:00.026+02:00

Nejspíš se mohu honosit titulem "student, jehož zkouškové období trvá vždy nejdéle". Souhlasím s M*, že trpím prokrastinací, nejsem důsledná a ve škole už vůbec ne cílevědomá, takže se není až tak čemu divit, ale na druhou stranu je třeba podotknout, že můj záběr v práci dosahuje 11 hodin denně, a po té si sednout k ekonomii a mezinárodním vztahům není jednoduché. Navíc mi leží na stole kniha, která má 900 stran a já se TAK toužím do ni začíst.
Malé světlé chvilky prožívám na základě mého nového ubytování, které si opravdu nemůžu vynachválit. Jsou to sice jen tři noci týdně, ale přesto ... :)

Až budu mít čas, hodlám dočíst Laskavé bohyně, poslouchat nové album od R.E.M. a Madeleine Peyroux, podívat se do Lednice a shlédnout seriál The Confession. Snad se dožiju července ...

woland is back

2011-05-30T20:55:00.002+02:00

Ruský román je zkrátka dokonalý. Opět se mi to potvrdilo, jelikož i Rolling Stones se inspirovali. Melodie se mi teda moc nelíbí, ale ta slova jsou přesná. Kdo uhodne, odkud to je? Malá nápověda: stejnou inspiraci měl i Salman Rushdie v Satanských verších nebo Pearl Jam v songu Pilate :)

And I was round when Jesus Christ

Had his moment of doubt and pain

Made damn sure that Pilate

Washed his hands and sealed his fate.

Pravdou je, že Stouny ani Pearl Jam neposlouchám ...

dejme si cuketu

2011-05-25T20:02:00.002+02:00

Období cukety a jahod je moje velmi oblíbené ... S M* si každý den před spaním pouštíme jeden díl Lie to Me. Mám podezření, že každá máme jiný důvod, proč u toho trávíme čas :) Já se učím pozorovat lidi, proto také chodím často do Starbucksu na Václavák. Tam by si Cal Lightman užil! Dneska jsem 30 minut strávila v knihkupectví a nevybrala si žádnou knihu. Nechápu to. Jsem odsouzena se zítra ve vlaku 4 hodiny dívat na filmy (konečně True Grit) a číst o arabsko-izraelských válkách. Ale možná si půjčím z cizí knihovny Balabána ... Můžu?

"Když mi nepodáš ruku ani tvář, alespoň promluv, řekni mi, co je světlo?"

návrat ztraceného syna

2011-04-26T18:07:00.002+02:00

Čtu Dostojevského. Je to naprosto ohrané, nestává se mi to tak často, jak by se mohlo zdát, ale Uražení a ponížení mě znovu ohromili. Nedokázala jsem se začíst do ničeho jiného. Taky se přiblížilo zkouškové a je třeba vymýšlet, čím oddálit učení :)

Uznávám, že Evald je génius, na kterého jsem zapomněla. Měla jsem tu čest vidět Návrat ztraceného syna. Je to nejlepší český film. Dokonalý a úžasný. Chtěla bych jej vidět v kině. Děkuji směrem k @haroldand, že byla pro mě inspirací! Návrat navazuje na krátký dokument Zrcadlení (mimochodem výborný a jedinečný), na problematiku sebevražednosti, morálních hodnot a způsobu seberealizace člověka v soukromí i ve veřejném životě v počátku budování socialistické společnosti. Odborným poradcem byl MUDr. Milan Morávek, který si zahrál roli psychiatra, jde také o první celovečerní film, který se odehrává v Bohnické léčebně.
"Aby bylo možno se očistit, je třeba klesnout až na dno. Teprve tam, úplně na dně, kde se všechno jeví jako beznadějné a neřešitelné, může nastat změna. Vytrvá-li někdo ve svém hledání až do konce, má pravdu a nalezne sám v sobě dostatek sil, aby mohl pokračovat." (o Schormové filmu Claude Sambain)
Je to film o tom, co všechno v sobě musíme potlačit, abychom mohli žít. Film o tom, co všechno chceme, ale v poslední chvíli to vzdáme.

A koupím si VW mikrobus a v iPodu mi hraje Nick Drake, někdy taky The Avett Brothers.

každý den odvahu

2011-04-17T22:03:00.002+02:00

Poslední glosa o Raskolnikovovi na nějakou dobu. Dneska jsem dočetla Zločin a trest. Šetřila jsem si každičkou stránku, ale už jsem musela přestat - nebylo to zdravé :) Ale abych překonala smutek, začala jsem se dívat na film Lva Kulidžanova, kde Raskolnikova hraje Taratorkin, a ten je úplně celý on - aspoň teda v mých představách.

No ale dost další podstatnou věcí je dodívání se na Evaldův film Každý den odvahu. Dost jsem se těšila. A přišlo mi to strašně obyčejné. Výborné, zoufalé, na nervy ... pecka*

"Každý den se dotýkáme velkých lásek a velkých nenávistí. A jestliže člověk, třeba jen na okamžik, prohrává to, co ze všech sil miluje, pak se neubrání myšlence, že prohrává i část svého života, že v něm nenávratně uhasíná jakési vnitřní světlo, že v něm jednou pro vždy umlká jakýsi nepostradatelný tón. Štěstí a zoufalství, třebaže nás postihují způsobem tak různým, jsou si blízké v tom, že jak v štěstí, tak v zoufalství nedovede člověk vyjít sám ze sebe a podívat se na svůj případ z rozumné ptačí perspektivy. Kdo v hlubinách své pochybnosti dohlédne aspoň uzounký paprsek naděje, ten jistě neřekne: Prohrál jsem."

"Padaje nazad, cítil jsem, osvobozen, jak bezmocně utonul v mé krvi, jež naplňovala všechny hlubiny a vylévala se ze všech břehů." (Franz Kafka, Sup)

víkendové ozvěny

2011-04-03T20:02:00.002+02:00

Stále trvá fáze, "že miluji jen ruský román". U někoho na blogu jsem našla doporučení na Golovlevského panstvo. Už ho mám doma a po Zločinu přijde na řadu. Taky mě čeká druhý díl Vojny a míru. A na Andělu jsme s M* objevily do-ko-na-lé vydání Mistra a Markétky. To jsem se dva dny bála, že mě nenapadá, jakou knihu si koupit. Vyřešeno!

Včera jsem měla tu čest navštívit pražskou ZOO. Velice intenzivně jsem hledala avizované psouny, ale nic. Lachtani a supi ovšem uspokojili mou zvědavost a asi se tam brzy vrátím. Jaro v Praze není nikde tak krásné ...

V pendolinu jsem přečetla dalších 100 stran o Raskolnikovi a začala se dívat na seriál Luther. Budete se divit, ale má to souvislost. Nejsem zastánce černobílého vidění a tady jsem doma. Zlo vs. dobro, kde není jasné, co je co.

Raskolnikovův byt (Jeremiah Humphries)

zločin a trest

2011-04-01T12:08:00.000+02:00

Svou čtenářskou krizi jsem vyřešila Dostojevským. Už opravdu nevím po kolikáté Zločin a trest čtu, ale vždy mnou prostoupí nezadržitelné chvění. Tentokrát jsem si vzala nový výtisk od Academie (děkuji tímto Maru, že mohu její knihu - kterou stejně nikdy nedočte - vláčet v metru), a tam je dost zajímavá předmluva od Tomáše Glance. Upozorňuje v ní na obraz Emila Filly "Čtenář Dostojevského" (1907). "Zoufalá postava s hlavou na stole vypadá, že je zasažena něčím mocnějším, než je jakákoliv smutná nebo nepříjemná skutečnost." Ano, Dostojevského čtenáři bývají často zoufalí, ale myslím, že se za to nestydíme a naopak si tu naši/Dostojevského zoufalost užíváme, protože trvá jen po dobu čtení knihy, a pak náhle mizí. Zločin a trest bych nejspíš do ruky nevzala, ale poměrně výrazně mě zklamaly prózy Francise S. Fitzgeralda a nic jiného už v kufru nemám. Asi jsem odsouzena milovat jen ruský román ...

akvárko

2011-03-06T21:39:00.001+01:00

Během jednoho ze svých hlubokých přemýšlení jsem zjistila, že už neumím vychutnávat. Měla jsem tušení již dříve, ale teď jsem si jistá. Když jsem před 10 lety poprvé otevřela Zločin a trest, vůbec mi nevadilo číst jednu stránku třikrát. Asi před měsícem jsem se zakousla do Balzacova román Šuani a nedokázala jsem se dostat na konec první kapitoly. Neuvěřitelně mi vadilo, že se nejedná o současnou beletrii, a že musím strávit tolik času nad textem, který je zdlouhavý a zoufale náročný.

V roce 2003 jsem si založila účet na csfd. V té době na tomto serveru byli samí opravdoví znalci nezávislých a zapomenutých snímků a já jsem se od nich mohla učit, jak strávit před televizí nekonečné hodiny s Bergmanem, Tarkovským a Lynchem. Když jsem si o víkendu pustila Příběh z Tokia od Ozua, téměř celý film jsem přemýšlela, proč jsem jím byla kdysi tak posedlá a teď ... teď asi nic.

Hltám. Jsem přežraná. Přečetla jsem s určitostí tisíc románů a viděla přes tři tisíce filmů. Nic už mě nebaví, nic mě nepřekvapí. Pokud narazím na hlubokou myšlenku, zapíšu si ji, ale to je asi tak všechno. Už se k ní nevrátím, už ji nevěnuji ani jediný pohled. Jsem v akvárku!

Pieter Claesz

Jsem proto vděčná knihám jako je S elegancí ježka, že mě z mé letargie a snad zimního spánku vytrhnou a znovu mě donutí hýčkat si knihu v ruce a než ji otevřu, několikrát se s ní pomazlit. Sedám před monitor, vypínám se se světem a nechám své myšlenky v roce 1950 u Sester Munekatových nebo možná v roce 1980 v Berlíně na Alexandrově náměstí ... Ještě nevím přesně, ale rozhodně si ten zážitek vychutnám!

soko

2011-02-20T19:55:00.001+01:00

Hudby je kolem opravdu nekonečno. A možná je teď zbytečné zahlcovat disk něčím dalším, když v sobotu vyšlo nové album od Radiohead, ale ... je to jen 5 skladeb od mladé francouzské herečky, která se narodila v Bordeaux (kde budu mít jednou vinici !!). V roce 2007 vydala své EP Not Sokute, které obsahuje i legendární píseň I'll Kill Her. O dva roky později měla vydat své první album, ale zničeho nic se odmlčela a od muziky odešla - údajně se zděsila tlaku, který v hudebním průmyslu panuje a propadla svým "démonům". Každopádně se objevila v roce 2010 ve filmu In the Beginning a byla nominovaná na cenu César Award.

výlet

2011-02-12T18:47:00.000+01:00

Mám ráda výlety. Zejména, když je světlo a můžu fotit. Taky mám sovičku a modrý lak na nehty. A i když bylo 0°C, vzala jsem si conversky.

Měla bych se učit. To zkouškové je nějak dlouhé a dějin vůbec neubývá. Čím blíže současnosti, tím víc válek a více letopočtů. A moje paměť z toho pláče ...

Jo a určitě doporučuju román Potichu od Rudiše. Je to prostě jako dost dobré (!)

potichu

2011-02-09T19:03:00.000+01:00

Prožívám zcela novou zkušenost - poslouchám knihu v mp3. Nikdy se mi nestalo, že bych u nějaké vydržela víc než minutu. Vždycky to byla hrůza. Úplně náhodou jsem narazila na román Jaroslava Rudiše Potichu. Knihu čte Richard Krajčo a nemůžu se od ni odtrhnout. Šestihodinový výlet pro mě stále trvá a nějak nechci, aby skončil.

(foto)

I feel like, I feel like

A little black cat

love in the afternoon

2011-02-07T21:28:00.000+01:00

Filmové večery alá Audrey patří k těm nejkrásnějším chvílím před televizí. Docela se nám s Maru daří projíždět její filmy chronologicky a zatím posledním byl Love in the Afternoon. I když jsem film viděla po několikáté, zase jsem se výborně bavila - humor, který Audrey předvádí ve svých komediích, je tak typický, trefný a ženský. Love it. A ti cikáni !! Dokonalost. Audrey vypadá ve svých róbách jako nikdo před ní (ještě ji celkem sekundují Greta Garbo a Ingrid Bergman, ale pak už je to bez šance).

život s časopisem Full Moon

2011-02-07T17:46:00.000+01:00

Minulý rok začal na českém trhu vycházet ojedinělý počin - časopis Full Moon, který se věnuje "okrajové" hudbě mnoha žánrů a můj hudební duch v něm našel obrovské zalíbení. Vede ho velice osobitá redaktorka Apačka - velká fanynka Arsenalu a kávy :P Od té doby, co jsem si donesla své první číslo domů (bylo to teda až no.3 - narazila jsem na něj v Krumlově v klubu Ántré, když si ho četla milá slečna Zuzana), se můj macbook a iPhone plní nezadržitelně hudbou po megabitech. Ne všechny žánry dokážu poslouchat, ale cokoliv se dotýká indie, jazzu nebo čehokoliv alternativního, to hned zkusím. S mými Full Moon tipy se ráda podělím, o hudebních pocitech pana kaczera se dočtete tady.

David Eugene Edwards
Pro mě naprosto neznámé jméno, a přitom dnes si nedokážu představit deštivý den bez jeho kapel Woven Hand a 16 Horsepower.

Brandon Flowers
Jméno, které znají hlavně fanoušci skupiny The Killers, jelikož Brandon je jejich zpěvákem. Minulý rok vydal svou první sólovku Flamingo a já ji vřele doporučuju.

Chuck Ragan

Moc pěkné, kytarové, pohoda, nic vás nezvedne ze sedačky. Obzvlášť poslední deska Gold Country.

Interpol

Láska na první poslech. Americká indie partička, hodně srovnávaná s Joy Division, ale s tím bych si hlavu nelámala. Album Antics je povinnost.

Metric
Úžasný hlas zpěvačky Emily Haines. Mají za sebou 4 alba a já nevím, které mám ráda nejvíc. Musíte si asi poslechnou všechny (:

Pak je ještě spousta dalších zajímavých osobních objevů, které ale nemám ještě tak moc naposlouchané: Murder by Death, Paramount Styles, Rose Kemp, ... Bude prostě ještě další obrázková glosa.

7edm

2011-02-06T18:14:00.001+01:00

hmmm, zkusím tedy, ale už neposílám dál ... změna !! posílám směrem k mambě a trpišovi ...

impression

2011-01-25T14:34:00.000+01:00

Vesele se učím koncert velmocí a blížící se první světovou válku a na jednou na mě vyskočí Monet. Kde se v tak ošklivé knize vzal?

polévkárna

2011-01-25T14:15:00.000+01:00

Karlín se nám pochlapil a mezi všemi různými bageteriemi se zrodila polévkárna. Neměla jsem naprosto žádná očekávání, a asi proto jsem byla překvapená mile. O gruzínské kuchyni nevím zhola nic, po dnešku jsem ale zjistila, že mi chutná (!) Dala jsem si hovězí vývar a k tomu pověstný slaný koláč chačapuri (sýrový, špenátový nebo fazolový).

Příště si brousím zuby na pečený lilek s ořechovou pomazánkou a špenátovou polévku (dneska v ní byla cibule, tak uvidíme ...) a možná zkusím ten Marunčin jablečný koláč (někde jsem se dočetla, že dělají i švestkové).

the king's speech

2011-01-24T21:24:00.000+01:00

Učení na "dějiny mezinárodní politiky" zdárně odkládám a vrhla jsem se na moooc dlouho očekávaný film - The King's Speech. Těšila jsem se hodně, ale překvapená jsem byla anyway. Jak pronesla Marunka, i bez sexu a vražd to byl dokonalý film! Přiznám, že jsem si stáhla rip, ale slibuju, že do kina půjdu určitě. Ale kdo by čekal až po Oscarech a někdy do března (a to ještě nevíme, jestli to u nás nepůjde později než na Slovensku) nebo co?!

Pevně věřím, že Colin Firth si půjde pro Oscara, což mi trošku potvrdily i výsledky Zlatého glóbu. Mohlo by být všude méně The Social Network a více Black Swan, ale uvidíme. Hlavní je, že The King's Speech z mého pohledu nemají konkurenci.

ondřej ruml - proměna

2011-01-24T20:53:00.000+01:00

Kromě jazzové hudby, českou téměř neposlouchám. Pokud se projektu neúčastní Dorota Barová, Michal Horáček nebo někdo od Bártů, je mizivá šance, že mám album doma. Výjimku tvoří snad ještě Nierika, Niceland a Květy (: Proto mě docela překvapilo, že už při první písni jsem zbystřila u Ondry Rumla. Vždy se mi líbil jeho hlas i projev, ale už jsem na něj téměř zapomněla. V Kudykam ho zastínil Honza Maxián a Johanku z Arku jsem neslyšela.

Bylo velice moudré přizvat k projektu Beatu Hlavenkovou a Bogdana Trojaka ("Hodinář", "Milenci"). Udělalo mi to obrovskou radost. Doufám, že si Ondra naplánuje víc koncertů, abych se mohla zajít podívat na jeho performance. Upozorňuji také na píseň "Když se stmívá" a "Zůstaň se mnou".

trhliny

2011-01-23T17:36:00.001+01:00

Abych přežila zkouškové, snažím se ho zpestřit zajímavými filmy (: Tentokrát padl los na britské drama odehrávající se na dívčím internátě v roce 1934 - Trhliny (Cracks). Velice přesvědčivá Eva Green a Juno Temple. Někdo by mohl namítat, že se tam jen skáče do vody při zvuku klavíru, ale není to tak úplně ...

Jedná se o snímek, který režírovala Jordan Scott - dcera Ridley Scotta, který ji s prací vydatně pomáhal. Natáčelo se převážně v Irsku a většina hlavních představitelek si zahrála poprvé. Herecký výkon Evy Green hodnotím vysoko nad mraky!

Charlie Crews vs. Joseph Chandler

2011-01-19T09:37:00.002+01:00

Jsem klasický milovník seriálů, jakých běhá v dnešní době po světě tisíce. Ztratila jsem týdny sledováním naprostých hovadin, prošvihla důležité věci, jelikož jsem se "musela dodívat" na další epizodu. Obecně se nedívám na komedie. Nepřijdou mi zkrátka tak vtipné jak ostatním. Jedinou výjimkou je pro mě The Big Bang Theory. Jako i u filmu, zajímají mě dramata, thrillery a mysteriózní kousky (popřípadě krimi) + anime, of course. Moje sledovací vášeň přišla s Městečkem Twin Peaks a pokračovala Six Feet Under, Prison Break, Lost, Heroes a všechny možné nekonečné záležitosti.

Nejdůležitější jsou pro mě postavy, které bych mohla obdivovat, fandit jim, které jsou něčím zvláštní a zároveň typické. Kromě anime hrdinek to jsou pro mě dva detektivové - Charlie Crews (seriál Life) a Joseph Chandler (seriál Whitechapel). Nemají toho moc společného, snad že jsou to vysocí blonďáci a mají obří charisma. Jeden byl neprávem zavřený ve vězení, a pak dostal velice štědré odškodnení, druhý je uhlazený aristokrat, posedlý hygienou a pořádkem. Radost je sledovat!

(k)lamač srdcí

2011-01-14T22:16:00.000+01:00

Od Lásky nebeské jsem neviděla žádnou pořádnou romantickou komedii. Jsem na tento žánr sice speciálně náročná, ale ztrácet čas nesmysly přece nebudeme, no ne? A tak jsme si s Maru, uprostřed zkouškového, řekly, že se nebudeme pořád dokola šrotit logiku a veřejnou správu a uděláme si dvě hoďky volno. Děcka, pecka!

(K)lamač srdcí má originální děj, inteligentní humor, krásného herce a velice zajímavou (nemyslím tím ošklivou) hlavní dámu. Nejdůležitějším posláním je ovšem dání smyslu Hříšnému tanci (!!) Skoro jsem brečela, jak mě to dostalo. Doufám, že se nám, Maru, podaří najít další podobné snímky, u kterých bude stejně dobře.

never let me go

2011-01-12T15:49:00.000+01:00

Tak jsem se těšila. Hned, jak s tím Maru přišla, že má Keira další film, začaly jsme se těšit, jak spolu půjdeme do kina. Jelikož nemusím psát bakalářku, na rozdíl od někoho, vrhla jsem se na knižní předlohu a už tehdy jsem tušila, že to nebude takový trhák, jak by se mohlo zdát.

Film nebyl špatný, respektive povedl se imho více než kniha, ale za sebe musím zkrátka říct NE. Navíc Keira je zcela odsunuta do vedlejší role a hlavní mužský hrdina mi nebyl sympatický (takového Tommyho já nechci), o Carey Mulligan nemluvě. Taková škoda. Dalo se z toho "vytřískat" mnohem, mnohem více.

hodnoty

2011-01-04T21:11:00.000+01:00

Rozhodla jsem se nedělat žádnou revizi minulého roku. Z mého hlediska byl spíš náročný, povedl se jen po stránce cestovatelských zážitků + nějaké další drobnosti. O to víc jsem rozhodnutá vzít věci výhradně do svých ("popřípadě" Božích) rukou a nečekat, až se "něco" stane. Poslední dva roky jsem dost intenzivně načítala literaturu o osobním růstu, ale jen málo věcí se mi podařilo aplikovat do života všedního dne. Rok 2011 by se měl nést v duchu praktické činnosti a sama jsem zvědavá, jak to zvládnu.

Jako první jsem si do nového moleskinu poznačila hodnoty, kterými se řídím a naprosto jim věřím. Nemám tušení, kolik takových hodnot je třeba vyznávat, nicméně osobně bych doporučila 3 - 4, na které se člověk urputně soustředí, kterými je na míle daleko charakteristický. Měly by z vás vyzařovat!

Přátelství - pro mou maličkost nejdůležitější věc v životě. Nedokážu být bez přítele, bez své soul mate, bez svého druhého já. Naprosté klišé, to bez debat. Velkou dávku času věnuji svým přátelům, jsem jim oporou, bráním je před pomluvami a chci tu být pro ně vždy, když mě budou potřebovat.

Rodina - bylo by smutné nemít rodinu ve svých základních hodnotách a musela bych se stydět. Rodina je někdy natolik samozřejmá, že jí člověk ztrácí ze zřetele a zapomíná se jí věnovat. STOP! Toto se dít nesmí.

Zdraví - ne každý by ho zařadil mezi top4, ale tady přichází ten moment, kdy je důležité to, co člověk postrádá. Kromě prášků a dalších nezbytností, které mě drží při životě, jsem se rozhodla pro zdravou životosprávu (ano, maso budu jíst vždy !!) a velice pravidelný pohyb. Here we go :)

Sebekázeň - asi můj největší problém, se kterým bojuju a nemůžu za nic na světě vyhrát. Disciplína je přitom tak důležitá a nejde se bez ní hnout z místa. Hodně vkládám naději do své motivace a aplikace TouchGoal.

okouzlení audrey hepburn

2011-01-02T20:56:00.000+01:00

adolf loos

2010-12-09T19:38:00.004+01:00

Není to tak dávno, kdy jsem slyšela jméno tohoto architekta poprvé. Měla jsem namířeno do Vídně a byly mi silně doporučeny kavárny, které Loos navrhoval. Tento měsíc uplyne 140 let od jeho narození, přečetla jsem si článek v literárkách a narazila jsem na jeho jméno v rozečtené knize Skleněný pokoj, a to všechno v jeden den (:

„Dům se má líbit všem. Na rozdíl od uměleckého díla, jež se nepotřebuje líbit nikomu. Umělecké dílo je soukromou věcí umělce. Dům jí není. Umělecké dílo je posláno do světa, aniž je kdo potřebuje. Dům vyhovuje určité potřebě. Umělecké dílo není odpovědné nikomu, dům komukoliv. Umělecké dílo chce vytrhnout lidi z pohodlí. Dům má sloužit pohodlí. Umělecké dílo je revoluční, dům konzervativní. Umělecké dílo ukazuje lidstvu nové cesty a myslí na budoucnost. Dům myslí na přítomnost. Člověk miluje vše, co slouží jeho pohodlí. Nenávidí vše, co jej chce vytrhnout z navyklého a zajištěného stavu a co jej obtěžuje. A tak miluje dům a nenávidí umění."

zen a hotovo

2010-12-05T22:28:00.000+01:00

GTD je obrovský pomocník v organizačních nesnázích. Pokud jste spíše vyznavači minimalistického řešení nebo potřebujete ještě některé věci doladit, nastupuje na scénu velice podobná metoda ZTD. Nakladatelství Jan Melvil Publishing bylo tak laskavé a připravilo knihu Leo Babauty Zen a hotovo i pro české čtenáře. ZTD je sadou 10 návyků, které je třeba postupně aplikovat do života, než se stanou rutinou. Já jsem si pro sebe přizpůsobila několik z nich, aby mi pomohly naplánovat mé dny snadněji a účinněji.

(1) Neustálé zaznamenávání - moje paměť je všeobecně velice slabá a nedá se na ni spolehnout. Navíc mám neduh věnovat se více věcem najednou, a pak mi spoustu důležitých informací unikne. Proto jsem se rozhodla mít u sebe vždycky reportérský moleskine, kde si bez ladu a skladu zapisuju všechno, co bych mohla později zužitkovat. Každý večer si pak poznámky roztřídím do patřičných inboxů, abych s nimi mohla dále pracovat.

(2) Stanovit nejdůležitější úkoly - na každý týden si naplánuju nejdůležitější úkoly pro daný týden (tzv. velké kameny) a již od pondělí na nich intenzivně pracuji s tím, že se můžou dodatečně objevit další (max v rozmezí 1 - 3 úkoly denně).

(3) Vyhnout se multitaskingu - to je pro mě největší problém (jak už jsem psala i na twitteru). Většinou si chci zpříjemnit věci, které dělám nerada tím, že při nich řeším věci oblíbené. Nikdo z toho nic nemá a já jsem jen naštvaná, prožitek žádný a výsledek žalostný. Tento návyk bude pro mě klíčový a vyzkouší mou pevnou vůli.

(4) Jednou týdně revidovat systém - hodnocení je dalším klíčem k úspěchu. Je třeba si pravidelně dávat zpětnou vazbu na systém, který používáme. U mě jde hlavně o denní a týdenní úkoly a dlouhodobé cíle.

(5) Vytvořit si rutinu - u mě se jedná o ranní a večerní rutinu, kdy naplánuji a zhodnotím, shrnu a posunu dál. Ráno si projdu úkoly, které chci dneska určitě zvládnout, naplánuju si je na co nejdříve, mrknu do kalendáře a počítám s rezervou, kdyby něco ... Do takové rutiny patří i věci jako snídaně, rozcvička, duchovní pozastavení, atd. Večer se podívám na den zpětně, napíšu do aplikace Momento nejdůležitější události, které se mi přihodily a naplánuju den další. V neděli večer si tisknu na nástěnku svůj weekly compass, kde mám zásadní body týdne, kde se budu pohybovat, s kým atd.

"Vše by mělo být vymyšleno tak jednoduše, jak je to jen možné - ale ne jednodušeji." (Albert Einstein)

efektivní návyky

2010-11-23T18:29:00.000+01:00

Recenzí na knihu Stephena Covey 7 návyků skutečně efektivních lidí byste na netu našli stovky. Jelikož moc neumím psát dlouhé útvary, tak z mé strany to nehrozí. Nicméně jsem touto knihou byla (a zůstanu) natolik oslovena, že se ji budu chvilku věnovat. Moje malá glosa k poctě Coveymu.

Být proaktivní se chce v dnešní době po každém zaměstnanci. Když ovšem za první návyk dosadím "převzít zodpovědnost za svůj život", už to zní trochu jinak a více konkrétněji. Do svého života chci aplikovat, že nebudu svalovat vinu za své chování na okolnosti a na podmínky, jimž jsem byla vystavena. Moje chování musí být mnohem víc výsledkem vlastní vědomé volby než výsledkem životních podmínek.

Nedokázala jsem si představit, co znamená začít s myšlenkou na konec. Covey mi to přiblížil představou, co by o mně řekli lidé na mém pohřbu? Jak by mě hodnotili jako člověka? Jak by viděli můj život? V praktické rovině mě tento návyk donutil sepsat své osobní poslání pro svůj život a vytvořit konkrétní kroky k jeho uskutečnění. Výstižný citát pořád hledám, ale mám vytvořenou excelovskou tabulku, kde mám svá poslání rozepsaná a pracuji na jejich plnění.

To nejdůležitější na první místo. Kámenem úrazu je dávat sliby sami sobě a plnit je, docílit, že naše slova jsou v souladu s našimi činy. Dokáži svou nechuť podřídit svému záměru? Navíc je potřeba plánovat v souladu s prioritami, abychom třetího návyku dosáhli. Pro mou slabou vůli noční můra ...

Myslet způsobem výhra - výhra není pro každého snadné. Záleží na spoustě faktorech, jak k problémům přistupujeme. Paradigma výhra - výhra se pojí s takovým stavem mysli, kdy se člověk zaměřuje na hledání vzájemně prospěšných řešení ve všech lidských interakcích. Jde o životní postoj, kdy při prosazování svého přesvědčení bereme ohled na druhé.

Nejdřív se snažte pochopit, potom být pochopeni. Podle mě je empatie svým způsobem umění, které vylepšujeme celý život.

Vytvářejte synergii. Na vzájemné spolupráci přece nic není, ale když si mám představit člověka, se kterým prakticky vždy nesouhlasím - diplomat by řekl, že věci vidí jinak než já :) - (a já si hned jednoho takového představuji) a podívat se na jeho řešení jako na třetí alternativu, dost těžko se mi od svého subjektivního hlediska odprošťuje. Cvičení dělá mistra přeci.

Ostřete pilu. Moje nejoblíbenější. Pokud nebudeme odpočívat, nic nedokážeme. Je třeba se zaměřit na následující oblasti: fyzická (cvičení, výživa, zvládání stresu), společenská (služba, empatie, synergie, vnitřní jistota), duchovní (ujasňování hodnot a závazků, studium a meditace) a mentální (četba, představivost, plánování, psaní).

Po odložení této knihy zpátky do poličky, mám hlavu jako balón, která hýří nápady a zlepšeními. Vím, že to nestačí, že je to jen začátek. Ale já mám začátky ráda ...

něco z kafky

2010-11-07T17:40:00.002+01:00

"Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého ... Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně."

Haruki Murakami: Kafka na pobřeží

Popálené dítě

2010-10-22T17:31:00.000+02:00

[...] schová se v jedné bretaňské vesnici a během šesti týdnů napíše to, co se stane jeho nejsevřenějším, nejjednodušším a nejdojemnějším románem, který se proto dnes, po šedesáti letech - vlastně jako jediný švédský román ze čtyřicátých let - čte na celém světě. Jednoduchý román o rodině ze stockholmské čtvrti Söder. Jednoduchý román o mladém zrádci, úzkostný autoportrét citlivého pětadvacetiletého spisovatele, který se nedokáže vyrovnat s vlastními selháními a selháními světa, s nadějemi do něj vkládanými a s nálepkami génia.
z úvodu od Pera Olova Enquista

Komiksové nakladatelství MOT přišlo s odvážným pokusem vydat romány Stiga Dagermana. Já jsem se k jednomu výtisku dostala zcela náhodou, a to díky posledního čísla A2, kde je o Stigovi větší článek. Když jsem v jedné větě viděla slovo existenciální a román, neváhala jsem ani chvilku a knihu si hned objednala z knihovny. MOTu se povedla obálka (doslova existenciální), Per Olov Enquist uvedl čtenáře v obraz, jelikož bylo třeba osvětlit, kdo to vůbec ten záhadný sebevrah Dagerman je a sympatická délka (240 stran), napomohli tomu, aby byl román čtenářsky přístupný.

Začátek knihy se odehrává na pohřbu matky našeho hlavního hrdiny (20-ti letého studenta Bengta), kde se nám naskytne příležitost pochopit Bengtův vztah ke své snoubence i otci, postupně se seznámíme s jeho postojem ke škole i životu obecně ("každý den je vlastně odsouvání sebevraždy na den další"). Proto nás koneckonců ani nepřekvapí, když se z nenávisti k otcově milence vyklube vášnivý a zoufalý cit. Je třeba poznamenat, že i když je vyprávění příliš hutné, Dagerman je mistr v popisování detailů chování a následné přeměny. Tyto nuance jsou to hlavní, co mě na čtení románu bavilo. Nesetkávám se s tím v knihách často. Někdy to působí rušivě, ale zároveň si bez toho román představit nejde.

cesty všude možně

2010-08-10T10:00:00.000+02:00

Letos zatím nebyla žádná velká dovolená, ale mnoho menších. Je to přesně můj styl, jelikož jsem rychloturista. Získala jsem tak několik postřehů ...

Cesta na jih - Vídeň
Ve Vídni imho není nic moc k vidění a určitě toto město nebudu doporučovat kvůli památkám. Nicméně pro kavárenského povaleče je zde ráj. Prakticky jsme většinu času strávili v kavárnách (klasické presso seženete od 3 eur) a mám zatím dva favority: Finkh a Café Hawelka (pěkný odkaz v češtině tady).

Cesta na severozápad - Drážďany

Od Drážďan jsem si nic neslibovala, byla to vlastně bližší varianta k Berlínu, a jelikož jsme opět jeli na otočku, tak vyhrál Dresden. Velice malé město, ale s historickým jádrem podobným Praze. Říkám mu moje malá Praha a myslím, že se moc nemýlím. Doporučuju vřele k návštěvě. Německo je obecně štědré k turistům, parkování téměř zadarmo v centru, parádní cesty atd. Káva s podobnými cenami jako ve Vídni. My jsme nakonec zvolili kafe na Brühlově terase. Najz.

Dvě hodiny ještě víc na západ, leží pozůstatky koncentračního tábora Buchenwald. Jako ostatní tábory, je i tento značně zničený, ale na rozdíl třeba od Treblinky, některé budovy pořád stojí. Najdete tu několik muzeí a celkově jde vidět, že si Německo dalo s údržbou velkou práci. Buchenwald byl založen 1937 a zahynulo v něm 56.000 vězňů. Svou rozlohou mi přijde větší než Treblinka nebo Osvětim, možná srovnatelný s Březinkou.

Cesta na jihozápad - Salzburg & Curych

Zpátky na Vídeň a dál po rakouských silnicích (kde Renek dostal pokutu 35 euro) až do Salzburgu. Staré město je zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO. Určitě je třeba vylézt na salcburskou pevnost Hohensalzburg (dovnitř jsme nešli, přišlo nám to zbytečně drahé), podívat se na rodný dům Mozarta a projít Salcburský chrám. Nádherné město - Vídeň se s ním nemůže rovnat, ale není tak stylové, ani jsem neměla potřebu navštívit zde kavárnu :)

Přes kopečky a přes Německo vede cesta do Curychu. První facku jsem dostala v podobě nehorázných cen za jídlo, ale během dalšího dne jsme si na to zvykla. Ubytování nelze najít pod 4.000 pro dva na noc. Nicméně životní styl Švýcarů je radno závidět. Curych leží přímo u Curyšského jezera, kde parkuje nespočet plachetnic, najdete tu pláž a nekonečné travnaté plochy, kde studenti tráví volné hodiny a pracující své obědové pauzy. Curych má také nejlépe zvládnutou MHD v Evropě, ale pokud bydlíte v centru, tak není třeba ji využívat. Ve Švýcarsku mají menší síť dálnic, nejvyšší povolená rychlost je 120 a dálniční známku si musíte koupit na celý rok. Já jsem chtěla vidět i Lichtenštejnsko, tak jsme trošku sjeli z cesty a podívali se do Vaduzu. Do Švýcarska doporučuji vzít hodně peněz a hlavně drobné na záchod - stejně jako v Německu, všude na benzinkách se za toaletu platí.

Cesta na sever - Treblinka & Gdaňsk

Týden na Mazurech je fajn, ale pokud prší a je škaredě, není tam zdaleka, co dělat. Proto je třeba vyrazit na výlet. Vyhlazovací tábor Treblinka leží asi 100 km severně od Varšavy. Na místě pracovního tábora - Treblinka I leží teď památník obětí holocaustu, jsou zde také symbolicky znovu položené kolejové pražce vedoucí do tábora. Kousek (asi 2,5 km) dál na kopci leží vyhlazovací tábor Treblinka II, kde se nezachovala ani jedna budova, nicméně i přesto ve vás zanechá prázdné místo.

U Baltského moře leží půl milionové město Gdaňsk. Trvalo několik let než se mi splnilo přání a já se tu mohla jet podívat. Vřele doporučuji procházky starým městem, kde po boku teče řeka Visla. Jsou tu krásné historické uličky, hodně podobné Krakowu. 8 km dále jsou pak pláže u pobřeží Baltu, kde se koupáte ve vodě a kousek od vás se díváte na obrovský gdanský přístav. Najz!

business card design starter kit

2010-08-10T09:06:00.000+02:00

Only Angels Have Wings, 1939

2010-06-21T13:34:00.001+02:00

Aniž bych si pamatovala proč, ocitla se Rita Hayworth mezi mými oblíbenými herečkami. Vím, které filmy jsem s ní viděla a bylo třeba nakouknout pod pokličku těm ostatním. Při hledání jsem narazila i na další hollywoodský klenot - Jean Arthur. Povedené odpoledne prostě.

Někde uprostřed jihoamerické džungle se nachází malé letiště Barranca. Mladá žena Bonnie Lee (Jean Arthur) na něm čeká na svůj odlet na loď a mezitím se spřátelí se dvěma místními piloty a zamiluje se do jejich šéfa Geoffa (Cary Grant), majitele letecké společnosti. Když jeden z pilotů tragicky zahyne, Geoff musí najmout náhradu, arogantního MacPhersona, který přijede se svou ženou Judy (Rita Hayworth). Judy a Geoff spolu kdysi chodili a jejich společná minulost je oba ovlivní.

Na svou dobu velice atraktivní film, se stopáží přes dvě hodiny, s neuvěřitelnými leteckými efekty a pro mě hlavně zajímavým příběhem - víc postav, víc vzrůša :) Sama nevím, jestli bych si vybrala Ritu nebo Jean. Cary Grant měl ovšem jasno ...

"Powerful as a tropical storm!"

divadelní okénko

2010-05-03T08:10:00.001+02:00

Zcela náhodou jsem měla tu přednost jít v jednom týdnu 2x do divadla. Rozdíl to byl propastný ...

(1) Mikve, Stavovské divadlo, Praha
Tady jsem dostala výborný tip na židovskou hru, kde vystupuje osm žen včele s Ivou Janžurovou. Tři hodiny uběhly velice rychle a já vím, že jsem viděla to nejlepší za svých 26 let. Srdečně a vřele všem doporučuju ! Dix Luci* Občas jsem slyšela nápovědu a paní Janžurová už neudrží zcela text :), ale jinak nemám jedinou námitku.

(2) Hamlet, Komorní scéna Aréna, Ostrava
Oproti pražskému představení, toto bylo ryze amatérsky zpracované a já jsem musela bojovat, abych tři hodiny přežila. Michal Čapka, coby Hamlet, dobrý, ale zbytek nespokojenost. Naštěstí měli nastudovaný překlad Martina Hilského.

Sen ve snu

2010-04-19T20:32:00.007+02:00

Take this kiss upon the brow!
And, in parting from you now,
Thus much let me avow-
You are not wrong, who deem
That my days have been a dream;
Yet if hope has flown away
In a night, or in a day,In a vision, or in none,
Is it therefore the less gone?
All that we see or seem
Is but a dream within a dream.

I stand amid the roar
Of a surf-tormented shore,
And I hold within my hand
Grains of the golden sand-
How few! yet how they creep
Through my fingers to the deep,
While I weep- while I weep!
O God! can I not grasp
Them with a tighter clasp?
O God! can I not save
One from the pitiless wave?
Is all that we see or seem
But a dream within a dream?

***

Dej své čelo políbit !
Teď, když musím odejít,
slyš, co toužím vyslovit -
nemýlíš se, každý den
prožil jsem v sen pohřížen ;
když naděje odlétla
v nočních tmách či za světla
snil-li jsem či žil svůj klam -
je snad proto míň ta tam ?
Vše, co je, či zdá se jen,
není víc, než ve snu sen.

Stojím, kolem bouře řve,
na břehu, jejž příboj rve,
v dlani svírám zajatá
zrnka písku ze zlata -
hrst ! Však ztratí se jak stín
mezi prsty do hlubin
a já slzím - slzím, sním !
Bože, což je nelze mít,
pevněji je uchopit ?
Bože, což v zlých příbojích
neuchráním jedno z nich ?
Vše, co je, či zdá se jen,
vskutku je než ve snu sen ?

Poznámky k filmu "Picnic at Hanging Rock"

2010-04-19T17:59:00.002+02:00

Piknik na Hanging Rock se odehrává v roce 1900 na sv. Valentýna, kdy mladinké školačky z prestižní soukromé dívčí školy jedou se svou vychovatelkou na piknik kdesi do australské přírody. Během výletu se nevysvětlitelně tři z nich ztratí a jen jedna se po nějaké době vrátí, nezraněná a se ztrátou paměti. Záhada se nevysvětlí, a tak je divák (čtenář) ponechán své fantazii.

Když jsem tento film viděla cca před pěti lety, moc se mi líbil a stejně tak mě štvalo, že netuším, jak to dopadlo!! Má fantazie na nic uvěřitelného nepřišla a tento Piknik mi neustále ležel někde v žaludku. Znovu jsem se vrátila k filmům Petra Weira (natočil taky "Společnost m tvých básníků") a jeho nejstarší kousek jsem si pustila. Tentokrát jsem k tomu přizvala i google a našla jsem přijatelné vysvětlení!Autorka předlohy (Joan Lindsay) původně ve svém románu (Picnic at Hanging Rock, 1967) konec měla, ale pak si řekla, že to bude víc mysteriózní, když poslední kapitolu vynechá. O dvacet let později tuto poslední kapitolu vydala pod názvem The Secret of Hanging Rock, 1987. Tak jsem konečně něco zjistila ...

Posledních 50 stránek mluví přibližně o tomto: ztracené dívky se dostaly do časové smyčky (proto se vychovatelce zastaví hodiny na 12.00), podlehly kouzlu původní australské přírody a ochotně se plazili do díry ve skále, která byla tunelem času k cestě do jiné dimenze. Absolutně zajímavé. Nejde o žádnou sci-fi, ale přitom celé vysvětlení hledáme v tomto žánru. Velice doporučuju pro depresivní deštivé odpoledne.

2010-04-10T12:40:00.009+02:00

Krásný ztráty pověsily novou výstavu - Oldřich Škácha: Havel a ti druzí. Tato výstava zachycuje Václava Havla během čtyř dekád a její fotografie se budou stále proměňovat. Bude tak možnost shlédnout několik výstav v jednom rámci.

1975 - na Sázavě

1990 - Annie Leibowitz fotografuje prezidenta a jeho tým

1990 - manželé Škvorečtí na Pražském hradě při udělení řádu Bílého lva

2002 - v kanceláři na Pražském hradě

2003 - vyklízení kanceláře na Pražském hradě

Václav Havel s darem pro prezidenta Baracka Obamu

2008 - Jan Kaplický u Václava Havla

2005 - portrét

Zbytek fotek tadyk.

lukáš dvořák

2010-04-05T20:36:00.004+02:00

František Mrázek

2010-03-30T18:04:00.003+02:00

Proč zrovna pan Mrázek? Inspirovalo mě poslední číslo Respektu a v něm konkrétně glosa Jaroslava Spurného. Neměla nijak velkou informační hodnotu, jelikož její deviza byla jinde. Provokace zasáhla správnou cílovou skupinu.

Mrázek se narodil v roce 1958, což znamená, že zemřel ve 48 letech. Vyučil se lakýrníkem a začal podnikat ještě za socialismu. Tvrdil o sobě, že nikdy nedělal malé, bezvýznamné obchody - vždycky jedině ve velkém! Před rokem 1989 mu byla dána podmínka za spekulace. Po revoluci skupoval reality a v roce 1993 založil s Karlem Gottem a Miroslavem Provodem Interpo pro děti, jejichž otcové policisté přišli o život ve výkonu služby. Jeho nejcennějším úlovkem byla zřejmě Setuza, ústecká firma na zpracování olejnin.

K jeho podvodům s Provodem asi tolik: tihle dva měli být vládci firem, které nakupovali nemovitosti, nechali je po té odhadnout na několikanásobek pořizovací ceny a dali je do zástavy bankám. Peníze se bankám nevrátily a firmy byly převedeny na bílé koně (tzn. na nějaké ruské neznámé). Mrázek, za pomocí svých ruských přátel, zprostředkoval (1999) první schůzku českých a ruských politiků ohledně řešení ruského dluhu. Sám byl pak členem české delegace mířící do Moskvy :)

Víme taky, že Provod vlastnil rekreační středisko na Orlíku, kde se scházeli mafiáni světa a představitelé tajných služeb.

Je třeba také zmínit vztah s Tomášem Pitrem se kterým spolupracoval. Ten je odsouzen za daňové podvody (na pět let) a za porušování povinností při správě cizího majetku (na šest let). Od roku 2007 se Pitr ale skrývá v zahraničí. Byl stíhám hlavně za podezřelé obchodování s akciemi Setuzy.

V politice měl Mrázek dobré styky hlavně s bývalým ministrem financí!!! Ivem Svobodou, který by si měl odpykávat svůj pětiletý trest za vytunelování společnosti Liberta ve věznici Všehrdy. Dále se Mrázek stýkal s poslance a šéfem sněmovního hospodářského výboru Josefem Hojdarem, který svou politickou činnost ukončil v roce 2006 (ze zdravotních důvodů!!!). Tento byl 10 let členem komunistické strany (82-92) a stejnou dobu působil poté v ČSSD. Před svou smrtí shromažďoval kompromitující materiály na Jiřího Paroubka. Tyto informace mu poskytovali důstojníci policie, které Mrázek platil. Měl přehled o všem podstatném, co se dělo v bezpečnostních složkách státu a vrcholné politice.

Poprvé se Mrázka pokusil někdo zabít v roce 2002. Od té doby jezdil v opancéřovaném voze. O čtyři roky později ale Mrázka kulka neminula, a tak zemřel v Praze před svou kanceláří. Je několik verzí, kdo by mohl Mrázka zabít. Asi nejpravděpodobnější jsou možnosti dvě: Tomáš Pitr nebo Václav Kočka. Pitr si mohl vraždu objednat, aby se tak zbavil nepohodlného svědka, který na něj hodně věděl. Mrázek měl materiály, které kompromitujícím způsobem odhalovaly vazbu Paroubka na rodinu Kočkových. Kočka je také označen za poradce Jiřího Paroubka. Těžko říct. V takovém spletitém bludišti bychom mohli dojít k závěru, že motiv pro vraždu mám i já.

Mafiáni nežijí dlouho. Žádné poklidné stáří je nečeká. To bych chtěla ve své rubrice dokázat :)

Čerpala jsem odtud:

Charlie Straight

2010-03-16T19:11:00.005+01:00

Po vzoru mnohých britských kapel, se z Třince vynořil kvartet pozoruhodných umělců, kteří si již čtvrtým rokem říkají Charlie Straight. Po prvním poslechu jejich debutového alba She's A Good Swimmer, jsem nemohla uvěřit, že se jedná o českou skupinu! Je to bomba neskutečná. Charlie Straight si letos můžou sáhnout na tři Anděly a několik dní před tím je slavnostně uvidím v Ostravě v Templu! ChS hrají ve složení Michal Šupák (klávesy, vokály), Pavel Pilch (bicí), Jan Cienciala (basa) a Albert Černý (zpěv, kytara). Zjevně vycházejí ze všeho možného, mně přijdou hodně podobní mým milovaným Keane, Niceland a The Prostitutes.

Skupině dal název dvacetiletý studen angličtiny, Albert, který i skládá a píše texty. Pochopila jsem, že název odkazuje na kosmopolitního Karla IV. + kluci si libují v upřímnosti :)

Nejlepší song můžete vidět here!!

tumblr

2010-03-14T16:50:00.001+01:00

Jelikož jsem praktik minimalismu a metody GTD, založila jsem si k těmto tématům blog na tumblru: www.kyselina.tumblr.com

umění psát

2010-03-02T14:05:00.002+01:00

"Píšete-li bez nadšení, bez požitku, bez lásky, bez legrace, jste jen poloviční spisovatelé. Znamená to, že máte tolik práce s pošilháváním po komerčním trhu a nasloucháním avantgardní koketérii, že nejste sami sebou. Ani sebe sami neznáte. Protože spisovatel by měl být především vzrušený. Měl by bát vzrušení a nadšení samo."

(Ray Bradbury: Zen a umění psát)

eat stop eat

2010-02-28T23:19:00.005+01:00

Přečetla jsem si kousek blogu Kateřiny Karan a tady je výsledek pro mou zdravotní osvětu:

* budu jíst podle pravidel zdravé výživy

(1) pestrá a vyvážená strava

(2) pravidelná strava

(3) oběd jako hlavní jídlo dne

(4) přiměřená konzumace bílkovin, sacharidů a tuků

(5) dostatek ovoce a zeleniny

(6) nízké množství slazených nápojů

(7) jíst v klidném a příjemném prostředí

(8) soustředit se na jídlo

(9) čerstvé a teplé pokrmy

(10) nepřejídat se

(11) při jídle mít jen doušky teplé vody nebo čaje (pít nejpozději hodinu před jídlem a nejdříve hodinu po jídle

(12) alkohol konzumovat jen v malém množství (max. 4dcl vína denně)

* 1x týdně hladovka (to fakt nevím, jestli zvládnu)

* 1x týdně očistný den (ovocné a zeleninové šťávy)

* jíst zdravě (pomalu změnit stravovací návyky - u mně to asi znamená, že nebudu pít litry red bullu!!!!)

* 3x týdně 20 minut cvičit

krásný ztráty

2010-02-24T10:07:00.004+01:00

Když přijedu do Prahy, první místo, kde téměř běžím, jsou Krásný ztráty. Praha má samozřejmě desítky podobných míst (doufám), ale Ztráty, Ztráty ty já můžu.

Pokud by ale moje glosa měla být aspoň mini recenzí, je třeba doplnit víc.

O Ztrátách jsem se se náhodou dočetla na blogu jedné holčiny. A při další invazi Prahy (tipuju, že se jednalo o koncert Nouvelle Vague - Maru mě když tak opraví), jsem šla hledat Náprstkovu. Hmmm, na dveřích je napsáno "bar*kavárna*vinárna" a je těžko říct, co z toho je víc! Já budu hlasovat pro kavárnu, nicméně heslo "bar Krásný ztráty" je dokonalé.

Dostanete tu imho úplně všechno, na co si jen vzpomenete. Ráno začnu překapávanou kávou a francouzskou snídaní (opečený chleba se sýry, zeleninou a salátem), k obědu hermelín s brusinkovou omáčkou a jako dezert rakvičku se šlehačkou. Já nejvíc miluju sendwich se sýrem a zázvorovou limonádu + v poslední době citronádu (ta je delicious). Taky si tu vyberete kvalitní odrůdy moravského vína a nějaké pivo tu taky bude :)

Navíc jsou Ztráty místem, kde potkáte asi nejzajímavější lidi, kteří mají macbook a moleskine :) !!!

Zatím nejlepší kavárna*bar*vinotéka, kde jsem byla

*****

Milenec Avrahama Jehošuy

2010-02-22T21:12:00.000+01:00

moje dojmy si přečtěte tady.

jak jsem si upravila iGoogle a Gmail

2010-02-14T22:09:00.002+01:00

Jsem zase na začátku! Můžu na googlu sedět hodiny, ale stejně mám pocit, že jsem zvládla minimum ...

V prvé řadě jsem si slavnostně nainstalovala na mac chrome (zatraceně mi chyběl) a k němu dvě extensions (gmail a latitude). Jestli jste spokojení ještě s nějakým jiným, let me know!

iGoogle používám ve všech případech jako výchozí stránku. Proto na ni mám reader, kalendář, docs, notebook, gmail a pár osobních věcí. Po dnešku jsem doplnila ICQ2GO (odmítám adium a všemožné jiné zhovadilosti - mám z nich stres). Měla bych otevřený i skype, ale zjistila jsem, že na něj nikdo moc nechodí :P Mimo záznam - mám motiv Winter Flowers - moc pěkný a lehoučce optimistický (jakýkoliv jiný tip uvítám s radostí).

Gmail mám zatím v češtině, ale kvůli zajímavému gadgetu jsem ochotna ustoupit :) Chat jsem si dala na pravou stranu (chvilku jsem si integrovala i icq, ale opravdu jen na moment) !! Zobrazuje se mi 50 příchozích zpráv (uvidíme, jestli to bude vyhovovat).

Nalevo mám gadget rychlé odkazy. Zatím jsem si tam nastavila jen ZOH. Pak mám vlepené Sticky Note, kalendář, TV program, twitter a dokumenty. Jsem sama zvědavá, jak rychle a účinně se to naučím používat.

google buzz

2010-02-09T23:05:00.003+01:00

to jsem teda zvědavá ... nicméně googlu dám vždycky šanci a už si stahuju aplikaci na iPhone

moleskine passions

2010-02-09T22:56:00.004+01:00

tentokrát budu stručná v obrazech :)

Hotel Insomnia

2010-01-30T12:14:00.004+01:00

Asi i lidé, kteří nezapínají televizi, znají pořad Noc s Andělem. Ten v prosinci skončil a na jeho místo přišel Jiří Havelka a jeho Hotel Insomnia. Náplň je hodně hudební, ale dotýká se i ostatního umění, zejména alternativního. Pořad běží co 14 dní, tedy máme za sebou 2 epizody a dneska bude mít premiéru třetí.

Oficiální web je k nakouknutí tady.

Henry Thoreau

2010-01-27T19:59:00.003+01:00

"Pospěšte, abyste přečetli nejlepší knihy. Není jich mnoho a může se stát, že váš život uplyne, než-li je přečtete."

"Odešel jsem do lesů. Chci, aby můj život smysl měl. Žít naplno a vysát život až na samu dřeň. A zničit vše, co živé není. Až budu umírat, nechci poznat, že jsem nežil."

Kamil Vojnar

2010-01-25T16:33:00.003+01:00

6 změn v roce 2010

2010-01-18T13:25:00.006+01:00

Děkuji moc Pavlu Králíčkovi za inspiraci.

6 změn vychází z blogu Lea Babauty 6Changes.com. V něm doporučuje vybrat si 6 zvyků, které si chcete letos osvojit a každému z nich věnovat plné dva měsíce. Můj improve můžete sledovat tady.

Pro mě to bude těžký oříšek, jelikož bych si potřebovala osvojit toooolik věcí.

(1) Pravidelné ranní a večerní čtení Bible (viděla bych to 2x30 minut). S tím zápasím už tolik let a furt nic :(

(2) Pravidelné plánování. S Things jsou teď věci jednodušší, ale stejně ... Každý večer si musím sednout a naplánovat svůj další den! Sync iCal s iPhonem a jedeeeem ...

(3) Kontrola každé utracené koruny. Nejspíš s pomocí aplikace a programu Jumsoft Money.

(4) Improve my english :) Dala jsem si za cíl přečíst jednu knihu za měsíc a každý den se probrouzdat různými články v Timesech!

(5) Health Skill :) Jde o to vymyslet si nějakou ranní rutinu (bohatá snídaně, sprchování, ...) a 5x denně jíst (to bude oříšek)

(6) 2x týdně bazén

Death Note

2010-01-10T14:43:00.009+01:00

Nějakým záhadným způsobem jsem tento výborný seriál přehlížela dost dlouho :( Dnešním dnem jsem dokoukala 37 dílů a zařadila jsem ho do své topky! Ještě mě čekají dva japonské filmy, natočené podle tohoto seriálu.

Série se točí kolem Lighta Yagamiho, velmi inteligentního mladého muže, který nesnáší trestné činnosti a zkaženost světa. Jeho život se však drasticky změní, když nalezne tajemný zápisník s názvem "Zápisník Smrti", který najde ležet na zemi. Zápisník Smrti tvrdí, že když je do něj zapsáno lidské jméno, tak jeho nositel zemře. Light zpočátku zápisníku nevěří, ale po pár experimentech zjistí, že opravdu funguje. Po setkání s předchozím vlastníkem zápisníku Ryukem, bohem smrti se Lighto snaží stát „Bohem nového světa“ a odstraňuje ty, které považuje za zlo, a později ty, kteří mu stojí v cestě.

Brzy počet nevysvětlitelných úmrtí zločinců zachycuje Interpol a tajemný dektiv známý pouze jako L. L rychle zjištuje, že sériový vrah, přezdívaný ze strany veřejnosti Kira (Převzato z anglického „Killer“), se nachází v Japonsku. L dojde k závěru, že Kira může zabíjet i když se nikoho nedotkne. Light si uvědomí že L bude větší soupeř, než si původně myslel. Jak L, tak Kira jsou inteligentní, mazaní, mají smysl pro taktiku i strategii, a oba dva přísahají, že dříve nebo později toho druhého najdou a zničí.

ten vůz už jel?

2009-12-25T22:57:00.005+01:00

ale příběh nekončí, já dále hraju a padám víc, než vstávám ...

whisper three words and I'll come running

když je ticho, chce to výkřik

ještě nekončím, ... a nosím štěstí své po kapsách

s laptopem na klíně

2009-12-21T13:31:00.003+01:00

Když je mi nejhůř, musím jít krmit kačenky (nejlépe pod Karlův most nebo na Čertovku)

Myslím na tebe

monitor bliká

spojení jsme pečlivou šálou mezi domy

Se spálenými vlasy utekla jsem z příšerných snů

... a pořád hledám zoufale inspiraci!

10 tvůrčích tipů

2009-12-10T16:08:00.004+01:00

(1) Mentální mapa

(2) Zapisujte si v barvách

(3) Ve dne sněte, v noci, ať se vám něco zdá

*zapisujte si v mentálních mapách své sny

(4) Myslete zářivě

* jednou týdně si udělejte mentální mapu jakéhokoliv slova, kdy z něj vyzařují paprsky představ

(5) Veďte si poznámkové sešity mentálních map

(6) Používejte mentální mapy jako nástroj tvůrčí komunikace

* své veřejně proslovy si chystejte v mentálních mapách

(7) Stvořte si vlastní budoucnost

(8) Nakreslete si obrázkovou mentální mapu

(9) Barvy jako kódy

(10) Prozkoumejte, jak vám mentální mapy mohou pomáhat v životě

(podle Tony Buzana)

GTD v praxi

2009-11-30T16:40:00.006+01:00

Už to bude rok, co jsem se dozvěděla o metodě Getting Things Done. Přečetla jsem knížku Davida Allena "Mít vše hotovo" a netrpělivě čekám na další počin "Aby vše klapalo". Pořídila jsem si iPhone a sleduju všude možně, jak zlepšit svou produktivitu práce. Za ten rok jsem se nedostala nikam a můžu si za to jen a jen sama. Chci s tím skončit a udělat malý krok pro člověka :)

Software

Všechny dobré jsou placené (jak jinak). Já jsem jich moc nevyzkoušela, ale plně mi vyhovuje Things (který má i app pro iPhone) a nehodlám v blízké budoucnosti měnit. Sekundovat jsem nechala Evernote (taktéž i app pro iPhone) a věřím, že mnozí si zakoupili OmniFocus, ThinkingRock, DropBox a nebo si pořídili toolbar GDT Outlook. Things je neuvěřitelně jednoduchý, přehledný a šitý snad na míru! Za sebe mohu jen doporučit a myslím, že nás bude většina.

Online

Tak na tohle moc nehraju, ale vím, že lze použít Evernote (to jsem využila jen při vytváření účtu), existuje plugin pro Firefox, občas někdo využívá Remember the Milk, Action Method (s tím jsem dost flirtovala) a samozřejmě DropBox. Online metody zkrátka nevyužívám, ale musíte zkusit sami.

Mobile (v mém případě iPhone)

Existujou desítky použitelných aplikací. Tady pár tipů na opravdu výborné !!

*Things :)

*Evernote :)

*OmniFocus

*Toodledo

*RTM

*DropBox

*Action Method

Real Stuff

Nebuďte hloupí a kupte si konečně moleskine :) Pokud nechcete jít s proudem, podívejte se v papelote!

Jinak si samozřejmě zřiďte google účet a ihned založte kalendář. Dají se vymýšlet zázraky. Synchronizovala jsem si vše s iCal a postupně stále vylepšuju.

tinka v ráži *

2009-11-26T16:12:00.004+01:00

Jsem zamilovaná, hledám práci v lidských zdrojích, čím dál víc bych chtěla proniknout do médií, začínám rozumět GoogleWave, opravila jsem si sama iPhone, potřebuju spravit macbook (polítý display a nefunguje cdrom), Google je budoucnost, asi se odstěhuju do Prahy, těším se na Štědrý večer, poslouchám nová alba od Kings of Convenience, Jamie Cullum, Muse a Norah Jones, mám odhodlání začít hrát šachy a zbavit se oparů, nejlepší bar na světě jsou Krásný ztráty, na jaře chci do Paříže ... jo a miluju Prahu ...*

Kings of Convenience

2009-11-24T00:35:00.004+01:00

Brýle Woodyho Allena a norský model. To je dvojice melancholiků ze severského Bergenu. Dlouhých pět let fanoušci čekali na třetí album a letos na podzim se dočkali. Dostali jsme opět a zase sbírku melancholických niterných folkových skladeb, které bezchybně fungují.

Erlend pustil slavnostně (a konečně) k ledu svou druhou kapelu The Whitest Boy Alive a vrhl se s Elrikem do práce.

V roce 2001 debutovali albem Quiet Is the new Loud, poté (2004) následovalo Riot on an empty Street a letošní novinku nazvali Declaration of Dependence. A já jsem opravdu ochotná garantovat jistou závislost, pokud budete schopni udržet uši v pohotovosti.

*podzimní deprese má své tóny*

thomas hoepker

2009-10-27T19:51:00.009+01:00

rozjuchané knihomolky

2009-10-27T10:32:00.005+01:00

Na základě dvou článků v Respektu pana Slavíka o současné folkové - popové - altrnativní ženské muzice, jsem se zamyslela nad vlastním obsahem iTunes. Nejspíš je totožný s tím jeho, čímž utrpěla má "originalita". Proč ale tyto dámy posloucháme, a které to vlastně jsou?

Regina Spektor (*1980, Moskva)
Její hlas poznáte kdykoliv. Osobité písně ve stylu duševní výpovědi mají většinou podobu krátkých příběhů. Písně nejsou příběhy z jejího života, ale vznikají v její fantazii. Vliv na ni má především klasická hudba, The Beatles, Tom Waits, Leonard Cohen a Edith Piaf. Letos ji vyšlo její páté album "Far".

Lily Allen (*1985, UK)
Podle Benjamina Slavíka zpívá Lily chytrý pop, kterým by nemělo utrpět vaše IQ. Zvolila strategii prodávat svou hudbu, nikoli sebe. Nejedná se o nic komplikovaného: melodie jsou sladké a zároveň reggae, v projevu žvatlá a drmolí. V textech je čistá reflexe holčičího života ve velkoměstě.

Kate Nash (*1987, UK)
Prý Artic Monkeys v sukních. Písničkářka, která umí hrát na spoustu nástrojů, zpívá o životě ve městě: "Je to pop přímo od srdce napsaný opravdovými lidmi. Nic umělého." Pyšní se jedním albem "Made of Bricks" a příští rok čekáme na další ...

Za sebe bych chtěla určitě doporučit ještě Tori Amos, Joni Mitchell, Aimee Mann a Feist.

Z našich luhů a hájů bych upozornila na Emu Brabcovou z Khoiby a Moniku Lohrerovou z Nieriky.

Pěkný poslech nejlepších písničkářek!

podzimní nostalgie

2009-10-13T13:20:00.007+02:00

Zjistila jsem, že mám naprosto škaredou knihovnu, přeplněnou a chaotickou. I když se budu do půl roku stěhovat, stejně bych s tím chtěla udělat něco dřív. Podívám se na ni a mám stres :( Dobře, dneska je ten den!

Koupila jsem si několik knih, všechny zklamaly, až na jednu, od které jsem nic nečekala. Pochoutka od Muriel Barbery má jediné štěstí, že je tak tenká. Těším se na ni tak dlouho a ... nic. To je smutek. Srmt Zajdy Munroa na tom byla o kapánek lepší, ale taky jsem se už nemohla dočkat konce. Nick Cave mě tentokrát nezaujal. Řezárna Louise Welsh měla k mému uspokojení nejblíž, ale musela bych půlku knihy vytrhnout. Tolik zbytečností mě ubíjelo. Pak přišla Lucka s Rabínovou dcerou ... nemůžu tomu uvěřit ... začala jsem včera večer a je velká naděje, že dneska skončím.

Normálně je pro mě toto podzimní počasí útěchou a nemůžu se ho nabažit. Jenže jsem si koupila holgu a chtěla bych s ní i něco vyfotit, což v tom "sněhu" a lijáku jaksi nelze. Tak stále čekám s prstem na spoušti ...

Raději jsem zapla iTunes a poslouchám pořád dokola všechny alba Franze Ferdinanda. Čekám na Horáčkovo Kudykam a 2Bobule. Urputně sháním dvě levné letenky na jaro do Paříže. A venku ... sněží!

google analytics

2009-10-12T15:45:00.001+02:00

* dneska si spouštím google analytics ... trochu pozdě, ale přece :)

imprese 1.

2009-10-12T13:37:00.006+02:00

lomografie

2009-10-09T09:35:00.007+02:00

Velice svižně jsem se rozhodla a zakoupila ve FotoŠkoda svůj první Lomo Holga 120 mm Pinhole. Už mě omrzela klasická fotografie (nebo spíš jsem zjistila, že mi bude dlouho trvat, než si našetřím na pořádný objektiv) a zainvestovala jsem do "mrtvého" filmu.

K artové fotografii mě přivedl flexaret bubeníka Nicelandu a holga pražskéhé milovníka Berlínu. Otevřela jsem si google a zadala heslo lomografie ...

Lomo znamená Leningradskoje optikomechaničeskoje objediněnije. A taky je to kouzelné slovíčko pro tisíce lomografů po celém světě, pro které je lomo nezbytným společníkem na každý den a pro každou příležitost.

Pro lomografa není technická stránka fotografování důležitá. Hlavní je požitek z focení a lomotek. Jedná se o focení bez pravidel s deseti pravidly :)))

1. Všude, kam jdete, berte si své lomo.
2. Foťte kdykoliv - ve dne & v noci.
3. Lomografie není překážkou, ale součástí vašeho života.
4. K tomu, co chcete fotit, se přibližte co nejvíc.
5. Nemyslete.
6. Buďte rychlí.
7. Nemusíte předem vědět, co zachytíte na film.
8. Nemusíte to vědět ani pak :)
9. Střílejte od boku.
10. Vykašlete se na pravidla.

Stále mít u sebe své lomo, fotit cokoliv a jakkoliv, a pak se zatajeným dechem čekat na výsledek - to je kouzlo lomografie. Lomo není jen způsob fotografování, je to hlavně životní styl!!

*příští zastávka - polaroid*

krásný ztráty & café fra

2009-10-06T12:32:00.005+02:00

V Praze je spousta míst, kde se můžete schovat před hlukem velkoměsta. Mně k srdci přirostla dvě taková ...

Když jsem před třemi roky začala používat moleskine, narazila jsem na kavárnu Fra, kde se tyto zázraky prodávají. Od té doby jsem snad pravidelným návštěvníkem a jsem schopna tam utratit majlant za skvělé knihy, které jsou už jinde vyprodané. Odkaz na jejich stránky je zde a na facebook tady.

Při brouzdání po cizích bloggerských pokusech jsem narazila na odkaz Krásných ztrát. Pro mě se tento bar stal útočištěm vždy, když to čas aspoň trochu dovolí. Půl litru zázvorového čaje a roztečený hermelín se zeleným pepřem ... skvělá muzika, zajímaví lidé a chvíle strávené s milovaným člověkem ... web * facebook

Valčík s Bašírem

2009-10-05T11:49:00.005+02:00

Pro izraelského tvůrce Ariho Folmana se paradokumentární film stal svébytnou autoterapií, způsobem, jak se vypořádat s válečným traumatem a amnézií. Film reflektuje jeho velice osobní zkušenost z doby první libanonské války, které se zúčastnil jako devatenáctiletý voják. V polovině září roku 1982 se stal v západním Bejrútu jedním z mlčky přihlížejících svědků masakru palestinských civilistů v uprchlických táborech Sabra a Šatíla. Po atentátu na libanonského prezidenta Bašíra Džamáíla do nich vtrhly pomstychtivé jednotky křesťanských falangistů a začaly vyvražďovat celé rodiny. Izraelští vojáci tomu nezabránili a někteří v noci světlicemi usnadňovali libanonským milicím střelbu do bezbranných terčů.

Autobiografický protagonista příběhu, filmař Ari, si na nic z toho nepamatuje. Teprve po setkání se starým kamarádem, jehož v úzkostných snech pronásleduje smečka psů, které v Libanonu postřílel, začne navštěvovat známé a pamětníky, aby si podle jejich útržkovitých zpovědí ujasnil, co se tehdy stalo. A jak začíná oživovat zdeformované vrstvy své, ale také národní paměti, vracejí se mu vzpomínky, jež jeho obranné mechanismy vytěsnily do nevědomí.

Nezvyklá kombinace klasické i flashové animace dvourozměrných postav v digitálně renderovaném 3D prostředí odpovídá autorovu vnímání války coby nesmyslného surreálného šílenství. A potvrzuje i jeho přesvědčení, že tak strašlivé zážitky není možné na filmový materiál realisticky přetransformovat.

****

Dr. House

2009-09-30T09:08:00.006+02:00

Není příliš mnoho seriálů, které by si udrželi úroveň napříč sériemi. Dr. House začal 21.9. svou šestou a musím s potěšením říct, že stále na výbornou.

Dr. House (v originále House M.D.) je americký seriál, jehož autorem je Kanaďan David Shore. Americká televize Fox ho vysílá už pátým rokem, první sezóna tedy odstartovala v roce 2004.

Hlavní postavu seriálu je Dr. Gregory House, který šéfuje diagnostickému oddělení nemocnice Princeton-Plainsboro v New Jersey. To by asi nebylo tak úplně jedinečné, a tak pan Shore vymyslel či navrhl muže, který nemá žádnou úctu k autoritám a pacienti jsou mu ukradení.

Spolu s Dexterem a Six Feet Under tvoří vrchol amerického seriálového nebe.

Pro více infa tu.

Sputnik, má láska

2009-09-27T17:30:00.007+02:00

Šestý přeložený román Haruki Murakamiho mě zastihl naprosto nepřipravenou. Náhodou jsem o něj zakopla v knihkupectví a hned si ho samozřejmě koupila.

Kdo zná Norské dřevo, bude potěšen, kdo je nezná, bude překvapen a neodolá. O románu Sputnik, má láska se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: čtyřiadvacetiletý učitel z Tokia označovaný jako K. a zároveň vypravěč; jeho přítelkyně Fialka, která chce být spisovatelkou a zbožňuje Jacka Kerouacka; Mjú, femme fatale a společensky poměrně vysoce postavená žena se záhadnou minulostí, jež si barví vlasy. Ve dvaadvaceti letech se Fialka poprvé zamilovala. Byla to láska prudká jak tornádo, které se valí vpřed širou stepí... Objekt jejích tužeb byl o celých sedmnáct let starší a měl za sebou svatbu. A aby toho nebylo málo, byla to žena. Fialčin osud na nejmenovaném řeckém ostrově, kam se s Mjú vypraví, je však stejně podivný jako osud jiných autorových hrdinů – náhle zmizí beze stopy. Učitel se vydává ji hledat a ve Fialčině počítači najde dva dokumenty: jeden o její nezměrné touze k Mjú, druhý o její prapodivné minulosti, o nemožnosti milovat, o světě „tady“ a „tam“.

Dívka, která si hrála s ohněm

2009-09-21T15:02:00.005+02:00

Netrvalo příliš dlouho a vyšel druhý díl Milénia, který se zaměřil na život Lisbeth Salanderové, tajemné hackerky. Lisbeth se v průběhu děje stává téměř „superženou" - bez jakéhokoli vzdělání disponuje vědomostmi hodnými renomovaného vědce a bez potíží řeší problémy, s nimiž si nikdo neví rady.

S postavou dvanáctiletého dítěte přepere profesionálního boxera. Díky událostem, vylíčeným v předchozí knize, disponuje neomezenými prostředky, které se však nerozmýšlí rozdávat potřebnějším. Když ji proto později policie stíhá jako podezřelou z vraždy, několik osobností stále věří v její nevinu. Salanderová má zkrátka pouze nepřátele, nebo přátele na život a na smrt.

Dva novináři časopisu Milénium jsou zavražděni krátce před publikováním článku o dětské prostituci, korupci a obchodu s bílým masem. Na zbrani nalezené na místě činu se najdou otisky Salanderové a její poručník je brzy nalezen mrtvý. Policie po údajné pachatelce zahájí celostátní pátrání podporované mediální kampaní, ve které se vytahují na světlo skandální informace o její potenciální nebezpečnosti a problematické minulosti. Mikael Blomkvist je však přesvědčen o její nevině.

Na poslední díl si budu muset počkat do března :(

„Detektivky jsou jedna z nejoblíbenějších forem zábavy vůbec. Výborně se tedy hodí, když chcete skutečně něco říct."

Muži, kteří nenávidí ženy

2009-09-07T10:14:00.004+02:00

Už je to zase nějakou dobu, kdy jsem se pořádně začetla a nemohla přestat. Dlouho jsem váhala, jestli si mám tento severský bestseller pořídit. Nakonec jsem neodolala a ponořila se do prvního dílu až po uši.

Novinář Mikael Blomkvist má za úkol vyšetřit starý kriminální případ: Harriet Vangerová, vnučka průmyslníka Vangera, zmizela beze stopy téměř před čtyřiceti lety. Blomkvist se seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou svéhlavou ženou, nepřekonatelnou hackerkou, která se stane pro jeho pátrání nepostradatelnou. Blomkvist a Salanderová tvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně začnou brzy rozkrývat temnou a krvavou rodinnou historii.

Opravdu jde o knihu, kvůli které byste byli schopni si vzít dovolenou. Dokonalost vypravěčského žánru, schopnost hloubkového zkoumání postav, neotřelost, smysl pro zvrat, neustálé napětí, ...

Stieg Larsson byl švédský novinář a spisovatel, který se celý život věnoval sledování extremistických skupin. Zemřel v roce 2004 na těžký infarkt a zanechal po sobě tři hotové, ale nevydané detektivní romány, které tvoří trilogii Milénium. Letos v lednu měl premiéru film, natočený podle prvního dílu, kde si hlavní roli zahrál švédský herec Michael Niqvist a islandská neznámá Noomi Rapace.

Host mě neustále mile překvapuje. Sbírá body, které z něj pomalu dělají nejdůležitější nakladatelství v mé knihovně :)

liška a malý princ

2009-09-02T09:04:00.003+02:00

Tu se objevila liška.
...
"Pojď si se mnou hrát," navrhl ji malý princ. "Jsem tak smutný ..."
"Nemohu si s tebou hrát," namítla liška. "Nejsem ochočena."
...
"Co to znamená ochočit?"
"Je to něco, na co se moc zapomíná,"odpověděla liška. "Znamená to vytvořit pouta ..."
...
"Ty jsi zatím pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji těa ty mě taky nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mě jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě ..."

I don't belong here...

2009-08-24T20:44:00.001+02:00

When you were here before,
Couldn't look you in the eye
You're just like an angel,
Your skin makes me cry

You float like a feather
In a beautiful world
I wish I was special
You're so fuckin' special

But I'm a creep,
I'm a weirdo
What the hell am I doin' here?
I don't belong here

I don't care if it hurts,
I wanna have control
I want a perfect body
I want a perfect soul

I want you to notice
when I'm not around
You're so fuckin' special
I wish I was special

But I'm a creep
I'm a weirdo
What the hell am I doin' here?
I don't belong here

Whatever makes you happy
Whatever you want
You're so fuckin' special
I wish I was special

But I'm a creep,
I'm a weirdo
What the hell am I doin' here?
I don't belong here

I don't belong here...

jizvy

2009-08-05T13:23:00.002+02:00

Hle, mám jizvy, odkud se tu vzaly?

Sbírám je přece. Jak si taky lépe zapamatovat, že někdo jiný byl v mém životě? Krátká paměť je svinstvo. Pak si chcete vzpomenout na jeden z nejdůležitějších okamžiků, který se odehrál před půl rokem, a máte pocit, že jste tam vůbec nebyli. Stejně si jej pokoušíte vybavit, ale marně. Jenže si vzpomenete, že tento okamžik zanechal jizvu a najednou vám je jasné, kde jste byli, a jak jste se cítili.

A byl tam žár a zároveň chladno jako v mrazničce. Už jste si odvykli mít husí kůži, ale ona se po třech letech znovu dostavila. Trhliny naruší povrch, ale hlouběji nejdou. Nechávají prostor pro ostatní ... pro závislost, pro touhu, pro společnou planetu, pro beránka, pro černou královnu, ...

*má tahy ve tvářích ...*

bolest jménem kundera

2009-08-02T13:37:00.004+02:00

Už na střední škole jsem se rozčilovala, jak může spisovatel, který prožil většinu života v Česku, začít psát jiným jazykem a ještě navíc nedovolit jeho knihy překládat. Na přednáškách z literatury jsem se utvrdila ve svém názoru, zatvrdila vůči našemu největšímu autorovi a stala se jeho velkým odpůrcem. To samozřejmě neznamená, že jsem přestala číst jeho knihy. A jak napsala Kateřina Kadlecová v Reflexu ... bez Kunderova Žertu, bez povídek ze sešitů Směšných lásek, bez Knihy smíchu a zapomnění by náročný čtenář - neboť Kundera pro jiné nepíše - stěží poznal tolik různých odstínů ironie a tolik druhů radosti a slasti zažívané při čtení. Osmdesátiletý Kundera je však zároveň bludným kamenem, obeliskem, u něhož se občas porvou kritici a jindy historici, ale který se přesto nehne. A nepromluví. Chce totiž zůstat v pozadí, stranou od svého díla, aby nebylo hodnoceno pod vlivem toho, co nedůležitý autor někde poví. Už přes třicet let to ticho trvá. A to bolí - hlavně nás, kteří nemluvíme francouzsky a nemůžeme si přečíst okamžitě, co brilantní esejista a romanopisec napíše. Život čtenáře je tak těžký ... !

kavárna Daniel

2009-07-31T14:10:00.008+02:00

O čem taky psát první, že? Ostravská klasika a pýcha. Téměř historická atrakce. Tady si dokážu představit umřít. A pokud bych někdy napsala knihu, tak jedině u jednoho ze zdejších stolů. Jedinečná atmosféra 30. let minulého století. Útulná kavárna ve druhém patře činžovního domu je zařízena v retro stylu přesně tak, abyste měli pocit, že se nacházíte v extravagantním bytě své drahé tetičky. Obrovské pohovky, malé stolečky pro dva, piana, všudypřítomné staré obrazy a fotografie. Tady se mi opravdu líbí! V Ostravě nemá toto hnízdečko konkurenci.

více na: http://www.kavarnadaniel.com/

****

kavárenské povalečství

2009-07-31T13:09:00.006+02:00

Pamatujete si na svou první návštěvu kavárny? Já už ani moc ne. Za to mám v živé paměti těch několik posledních let. V Ostravě nenajdete příliš mnoho stylových kaváren. V tomto případě jsou volby poměrně jednoduché. I tak je zde život, pro kavárenského povaleče jako jsem já, ideální. Kde jinde by se taky daly číst tlusté knihy a hrát několik hodin šachy? Je dost obtížně charakterizovat kavárenského povaleče, a tak se znovu vydávám na průzkum kavárnami, abych našla konkrétní odpovědi. I když je tento "způsob života" možná na hranici smrti, já mu dávám pořád šanci na přežití!

eet

2009-07-12T14:26:00.002+02:00

It’s like forgetting the words to your favorite song

You can’t believe it

You were always singing along

It was so easy and the words so sweet

You can’t remember

You try to feel the beat

Eet, eet, eet, eet

You spent half of your life trying to fall behind

You’re using your headphones to drown out your mind

It was so easy, and the words so sweet

You can’t remember

You try to move your feet

Eet, eet, eet, eet

Someone’s deciding whether or not to steal

He opens the window just to feel the chill

He hears that outside a small boy just starting to cry

‘Cause it’s his turn but his brother won’t let him try

It’s like forgetting the words to your favorite song

You can’t believe it

You were always singing along

It was so easy and the words so sweet

You can’t remember

You try to move your feet

It was so easy and the words so sweet

You can’t remember, you try to feel the beat

bohémství

2009-07-11T14:23:00.004+02:00

"Co si o té Máří myslíš?"

"No, přijde mi trošku jako bohém ..."

Tak nějak zněl rozhovor, který se mě jemně dotkl. Zejména asi proto, že vnímám slovo bohém jako negativní. Slovník cizích slov hovoří také zcela jasně: bezstarostně a neuspořádaně žijící člověk. Ani s jedním u sebe nesouhlasím. Wikipedie považuje bohéma za člověka, který žije netradičním životním stylem, často je to umělec. S tímto se už u sebe ztotožnit dokážu. Pořád mi ale uniká, co je na mně doopravdy bohémského...

Velký, otevřený prostor, vzdušnost a obrovské charisma, život plný kaváren a nekončících toulek. Bezstarostná, jelikož na všechno už řešení má? Hledící výhradně dozadu. Věčně bez peněz? :) Totální nezájem o to, co si o mně myslí druzí.

Ne, netuším, kdo je bohém a co s tím mám společného já!

haiku na červen

2009-07-03T16:06:00.000+02:00

laviny deště

černá krajka na břehu

z louže pod okap

dance with me

2009-07-02T13:11:00.002+02:00

Let's dance little stranger

Show me secret sins

Love can be like bondage

Seduce me once again

Burning like an angel

Who has heaven in reprieve

Burning like the voodoo man

With devils on his sleeve

Won't you dance with me

In my world of fantasy

Won't you dance with me

Ritual fertility

Like an apparition

You don't seem real at all

Like a premonition

Of curses on my soul

The way I want to love you

Well it could be against the law

I've seen you in a thousand minds

You've made the angels fall

Won't you dance with me

In my world of fantasy

Won't you dance with me

Ritual fertility

Come on little stranger

There's only one last dance

Soon the music's over

Let's give it one more chance

Won't you dance with me

In my world of fantasy

Won't you dance with me

Ritual fertility

Take a chance with me

In my world of fantasy

Won't you dance with me

Ritual fertility

alenka v říši divů

2009-07-01T22:02:00.006+02:00

Zjistila jsem, že některé knihy jsou přizpůsobeny ke čtení ve dvou. Knihy pro děti jsou přece k předčítání nahlas, pro své malé posluchače. Já mám svého posluchače a předčítače v jedné osobě. Je to nádherné vnořit se každý týden do tohoto zmateného a naprosto fantastického světa malé rázné holčičky. Největší kouzlo pro mě má ovšem fakt, že pro mě Alenka není jen vymyšlená postava - má konkrétní podobu v konkrétním člověku. Myslím, že každý máme svou Alenku!

A jak tato kniha vznikla?

Lorina Charlotte Liddell, Alice Pleasance Liddell, Edith Mary Liddell. Tři mladistvé dívenky, sestry. Lewis Carrol s nimi cestoval loďkou po řece Temži z Oxfordu do Godstowu. Během plavby se Alice otázala Carrola, zda by jim nevyprávěl příběh - pohádku. A Carrol tak zapustil kořeny fenomenálnímu příběhu, souhlasným gestem - započnutím vyprávěním o Alence, která svým pádem do králičí nory vnesla bizarně fantastické prvky do svého pohádkového života. Alice několikrát žadonila, aby jí Carrol příběh napsal a mohla si ho kdykoliv číst až nakonec Carrol podlehl přání dítěte a opravdu spisek vytvořil a předal jej Alici (nazval jej: Alice's Adventures Under Ground). O vánocích 1864, pak Alice dostala od Carrola dárek - přepracované a rozšířené vyprávění i s ilustracemi. Následující rok byl pak spis vydán s profesionálními ilustracemi Johna Tenniela a s ještě více podrobnostmi (nazván: Alenka v říši divů).

Nejočekávanější film příštího roku tudíž pro mě bude Alice in Wonderland od Tima Burtona. Kdo by také nešel na tak nádherný vizuální koncert ... "Nikterak."

znamení k lásce

2009-06-28T14:53:00.003+02:00

Možná, že písmena byla smrtelným hříchem. K písmenu Q jsem hned pocítila zvláštní příchylnost - možná proto, v mnoha jazcích působí tak nepoužitelně. Q se stalo mým nejoblíbenějším písmenem. Dub (latinsky quercus) s větvemi do všech stran. Strom, na který se dá šplhat, na kterém se dá přebývat, přemýšlet. Když se někdo ptal, v jakém znamení jsem narozená, často jsem pro zábavu říkala: Q. Později jsem zjistila, že se také podobá spermii a že mě možná nějakým prapodivným způsobem oplodnila, zasela mi do těla nemorální představy, s nimiž se budu do konce života potýkat. Nikdy jsem si nenechala udělat tetování, ale kdybych se pro to rozhodla, určitě by to bylo písmeno Q, na vnitřní straně stehna.

Převrátí-li člověk písmeno Q vzhůru nohama, uvidí jablko se stopkou a malým lístečkem. Pro mě bylo Q samotným jablkem na stromě poznání. Dvakrát jsem se nerozmýšlela: Postavila jsem se na špičky a utrhla jsem ho. Slovo akrobat pochází z řečtiny a ounačuje člověka, jenž chodí po špičkách. Přesně to jsem chtěla být: akrobatem písma.

ve sluchátkách ...

2009-06-28T01:22:00.006+02:00

Přepadla mě neodolatelná touha koupit si knihu. Žel, momentálně si netroufnu tipnout žádný titul, za kterých bych cca 300,- chtěla dát. Naštěstí na hudební scéně je to podstatně pestřejší a já jsem svou hudební sbírku obohatila o tři alba: Regina Spektor - Far, Aimee Mann - Bachelor No. 2 a Květy - Střela zastavená v jantaru. S přicházejícím ránem je vždy třeba volit obezřetně !! Od české alternativní scény, přes americkou indie, zakončenou ruským popem. Nikdy se vám nepůjde spát sladčeji ...

Coldplay - Till Kingdom Come

2009-06-10T13:26:00.004+02:00

Still my heart and hold my tongue

I feel my time

My time has come

Let me in

Unlock the door

I never felt this way before

And the wheels just keep on turning

The drummer begins to drum

I don’t know which way I’m going

I don’t know which way I’ve come

Hold my head inside your hands

I need someone who understands

I need someone, someone who hears

For you I’ve waited all these years

For you I’d wait 'til kingdom come

Until my day, my day is done

And say you'll come and set me free

Just say you'll wait, you'll wait for me

In your tears and in your blood

In your fire and in your flood

I hear you laugh, I heard you sing

I wouldn’t change a single thing

And the wheels just keep on turning

The drummers begin to drum

I don’t know which way I’m going

I don’t know what I’ve become

For you I’d wait 'til kingdom come

Until my days, my days are done

And say you'll come and set me free

Just say you'll wait, you'll wait for me

jak jsem si udělala radost

2009-06-04T14:04:00.005+02:00

Tu tašku jsem musela mít. Zvažovala jsem, jestli Converse nebo Fred Perry (jelikož mám své modré conversky, tak to byl ukrutný boj), ale nakonec zvítězila o fous modrá Fred Perryovka. Dokonalá velikost, dokonalý tvar, ... to se nedá popsat .)

Ke svému moleskinu jsem ještě potřebovala nějaké šikovné plnicí pero a konkurz vyhrálo Parker Vector Black. Píše se s ním jedna báseň a v moleskinu to vypadá dost cool.

okénko pro poezii °3°

2009-05-31T21:22:00.003+02:00

Francois Villon - Balada

Já u pramene jsem a žízní hynu,

horký jak oheň, zuby drkotám,

dlím v cizotě, kde mám svou domovinu,

ač blízko krbu, zimnici přec mám,

nahý jak červ, oděn jak prelát sám,

směji se v pláči, doufám v zoufání,

mně lékem je, co jiné poraní,

mně při zábavě oddech není přán,

já sílu mám a žádný prospěch z ní,

srdečně přijat, každým odmítán.

Jen to mi nesporné, co plno stínů,

kde světlý den, tam cestu sotva znám,

kde průzračnost, tam výkladem se minu,

svou znalost vděčím náhlým náhodám,

vše vyhrávaje, čím dál smolněj hrám,

dím "dobrý večer", jitro-li se skví,

když ležím naznak, strach mám z padání,

bohatství čekám, ničí nejsem pán,

mám vše, co chci, - nic, na čem srdce lpí

-srdečně přijat, každým odmítán.

K věcem, jež neznám, horoucně se vinu,

ženu se k cíli, jehož nežádám,

kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu,

kdo mluví pravdu, tomu lhářů lám,

můj druh je ten, kdo vemluví mně klama

"labuť černá je jak havran" dí,

v tom spojence zřím, kdo mi ublíží,

mně jedno, jsem-li šalbě ve psí dán,

mám v mysli vše, jen ne to nejbližší,

srdečně přijat, každým odmítán.

Kníže, každý, kdo to čte, nechť ví:

nic neznám, ač mám o všem vědomí.

Jsem stranický, jsem zastánce všech stran.

Co chci? Být z těch zas, plat kdo bráti smí,

srdečně přijat, každým odmítán.

haiku na květen

2009-05-24T21:57:00.003+02:00

snad víc než louže -

tolik běsů, tolik víl

a vítr letí

Caspar David Friedrich

2009-05-19T12:49:00.005+02:00

„Malíř nemá malovat pouze to, co vidí kolem sebe, nýbrž také to, co odkrývá sám v sobě. A nevidí-li sám v sobě nic, udělal by lépe, kdyby přestal malovat, co vidí před sebou.“

přišlo mi to vhod

2009-05-17T19:39:00.005+02:00

Achjejejej ... to zase budu muset na podzim do Prahy, jelikož pánové Hapka a Horáček finišují divadelní hru ve verších Kudykam. Instrumentaci a hudební nastudování představení má na starosti Ondřej Brzobohatý (jupí). Jako titulní píseň je vybraný duet Richarda Krajča a Jany Loty "Přišlo mi to vhod". Nejkrásnější text ever!

Tma, co se rodí v hlavních kvérů

se přes den plíží od severu

a přepadá mně za večerů

a nutí mi svůj doprovod

Dnes ale nejsem tápající

jak vlci nebo námořníci

mám světlo, jemuž můžu říci:

,,tvá pomoc mi dnes přišla vhod”

Přišlo mi to, přišlo vhod

že usnula’s tu nepřikrytá

tvá pleť je okno, za ním svítá

já byl ten, co jenom špitá

o tom, co mu přišlo vhod

Přišlo ti to, přišlo vhod

že usnula jsem nepřikrytá

jak divoženka v lánu žita

a poslouchá hlas, co špitá

přišlo mi to, přišlo vhod

Kam tu mou tíseň ukryla jsi?

snad pod postel, snad mezi vlasy

zlaté a hustá jako klasy

proč říkala’s mi lodivod?

A taky’s řekla, že jsem milý

snad bledý, ale plný síly

a tak jsi lhala každou chvíli

a mně to vážně přišlo vhod

přišlo mi to, přišlo vhod

že jsi tu spala nepřikrytá

tvá bledá pleť - má dolce vita

a tak se nediv, že ti špitám:

přišlo mi to, přišlo vhod

Přišlo ti to, přišlo vhod

že usnula jsem nepřikrytá

že nikdo nikdy nespočítá

jak často jsi mi špital:

přišlo mi to, přišlo vhod

Noc doutná, nic ji neuhasí

až vstaneš, půjdeš k oknu asi

a zhurta hvízdneš na pegasy

a odletíš dál na východ

co svítí v noci, mizí ve dne

pátrání bude bezvýsledné

tvá něha ale nevybledne

a mohokrát mi přijde vhod

přijde, přijde, přijde vhod

že jsem tu spala nepřikrytá

jak jinak nejsem celebrita

i já jsem jenom ta, co špitá

přišlo mi to, přišlo vhod

přijde, přijde, přijde vhod

že jsi tu spala nepřikrytá

tvá pleť jak okno, za nímž svítá

já byl ten, co pořád špitá

přišlo mi to, přišlo vhod

Nierika v Noře

2009-05-12T14:39:00.007+02:00

V dubnu vyšla Nierice třetí deska (Everyone is burning), a tak bylo pochopitelné, že v nejbližších dnech budou k zastižení na některém z jejich oblíbených koncertních míst. Z nostalgie jsem si vybrala kopřivnickou Noru (kde se mnou moc Marunka nechtěla, že?) a udělala jsem dobře. Nierika definitivně sestoupila z elektronické scény a místo samplů se pro ni staly charakteristické proplétající se kytary. Finální stádium tohoto přerodu je patrné i na nové řadovce, která čítá osm skladeb. Posluchačům nabízí trochu melancholie, jazzu a záblesky od nejrůznějších hard či noiseových oblíbenců. Do toho na koncertě trochu dramatického a výtvarného umění v podání dvou mladých křehotinek, které se navzájem dvě hodiny proplétají. Musím taky pochválit Moniku Lohrerovou, jelikož mile překvapila svým živým zpěvem. Vyznavači české indie scény do nich! (A Slza zůstává pořád mou nejoblíbenější)

ještě musím koupit květiny ...

2009-05-11T18:45:00.006+02:00

Nejdražší,

jsem si jista, že zase ztrácím rozum a že už nemůžeme znovu procházet vším tím peklem.

A vím, že tentokrát bych se z toho nedostala.

Začínám opět slyšet ty hlasy a nedokážu se soustředit.

A tak musím udělat to, co pokládám za nejlepší řešení.

Tys mi dal největší možné štěstí.

Nikdo by v žádném ohledu nemohl být lepší než ty.

Nemyslím, že by spolu dva lidé mohli být šťastnější než my dva, než mě postihla tahle strašná nemoc.

Už s ní nedokážu dál bojovat, vím, že ti kazím život, že beze mne bys mohl nerušeně pracovat.

A to budeš, jistě budeš.

Už ani neumím pořádně formulovat.

A nemůžu ani číst.

Chci ti ale říct, že za všechno štěstí svého života vděčím jenom tobě.

Měl jsi se mnou svatou trpělivost a byls na mě neuvěřitelně hodný.

Chci říct, že - každý to přece ví.

Kdyby existoval někdo, kdo by mě mohl zachránit, byl bys to ty.

Opustilo mě všechno - kromě jistoty, že ty jsi dobrý člověk.

Já už ti přece nemůžu dál kazit život.

Nevěřím, že by se na světě našli jiní dva lidé, kteří by spolu byli šťastnější než my dva.

zloděj gumiček

2009-05-10T22:12:00.009+02:00

"Je tedy život pevně zakotvený, nebo se ustavičně mění? Ony dva protiklady mě doslova pronásledují... Pomíjivost lidského bytí na mě působí tak silně, že často říkám sbohem ..."

Jak se jmenuje tento obraz? Pro mě jedině Nežná ... Tři hodiny pochybného spánku, které v blízké době nedohoním. Ty chvíle štěstí jsou tak tenké. Ze samého smutku nemůžu dýchat. Je tady a dýchá za mě. S každým nádechem procitnu. Pod povrchem. Pro další den. Ukradnu vzducholoď a odletíme do zelené země. Budeme se vznášet ze střech výškových budov dolů, až na křehké dno potemnělého města. Nedokážu vysvětlit, jak se to pozná. A taky už nemusím. Ty víš ... A umíš tančit po špičkách. Každý někomu patří a láska existuje.

symbolický čtenář

2009-05-06T20:21:00.004+02:00

Naproti mně sedí v podzemní dráze v Torontu žena, která si čte penguinské vydání Borgesových Labyrintů. Chci na ni zavolat, zamávat rukou na znamení, že jsem téhož smýšlení. Ta žena, jejíž obličej jsem zapomněl, jejíchž šatů jsem si sotva všiml, o níž nedovedu říci, zda byla mladá nebo stará, je mi jen tím, že v rukou drží onu konkrétní knihu, bližší než mnozí jiní, které vídám denně. Moje setřenice z Buenos Aires si byla dobře vědoma toho, že knihy mohou sloužit jako symbol, jak znamení spřízněnosti, a vždycky si knihu na cesty vybírala se stejnou pečlivostí, s jakou si vybírala kabelku. Necestovala by s Romainem Rollandem, protože se domnívala, že by s ním vypadala příliš snobsky, ani s Agathou Christie, protože by ji dělala příliš vulgární. Pro kratší cestu byl vhodný Camus, pro delší Cronin; pro víkend na venkově byl vhodný detektivní příběh od Very Casparyové nebo Elleryho Queena; pro cestování lodí nebo letadlem se hodil román Grahama Greena. Spojení knih s jejich čtenáři se nepodobá žádnému jinému spojení mezi předměty a jejich uživateli. (Alberto Manguel)

okénko pro poezii °2°

2009-05-06T20:03:00.005+02:00

Emily Dickinson - Lehce práce jde

Lehce práce jde, jestli si duše chce hrát,

však je-li ustaraná,

jen slyšet, jak dává hračky pryč,

práci poznamená.

Snadno snáší se, bolí-li kůže či kost,

však vrtáček uvnitř čiv

trhá jemněji, hrůzněji -

jako pardál v rukavici

milenci před radnicí

2009-05-05T09:43:00.003+02:00

Robert Doisneau (1912-1994) patří k fotografům, kteří chtějí lidem programově přinášet radost a pohodu. Jeho nekomplikované záběry v sobě mají obrovskou dávku citu a jemného humoru. Pokud fotografoval celebrity, pak především přátele ze světa umění, ale jeho sympatie byly jednoznačně na straně prostého člověka. Jeho nejlepší fotografie vznikly v inspirativní poválečné atmosféře usmíření. V druhé půli čtyřicátých a v průběhu padesátých let se Doisneau toulal s rolleiflexem po studentských a bohémských pařížských čtvrtích. Na toulkách, při nichž vznikla podstatná část vystavených fotografií, ho často doprovázel básník Jacques Prévert.

host

2009-05-04T15:48:00.005+02:00

Přicházím do tohoto hotelu pro spěchající turisty z věčných temnot, mám nakvap, musím být se vším rychle hotova, žádám si klid a pohodu, abych mohla náležitě využít příjemného prostředí a přesvědčit se o jeho dokonalosti, o níž jsem tolik slyšela. Zde je však všechno vzhůru nohama. Nábytek v hale, vyrovnaný v ohromných hranicích, malíři malují zdi a stropy, truhláři obracejí podlahy a osazují nové dřevěné obložení, řinkot, rámus, přitloukání. Štětce od barev, hobliny, malta, hřebíky, kozy, špalky. Pach barev, tmele, cementu a čerstvého dřeva. A křik a řev jako v pekle. Zbourat by se to mělo, všechno! A všechno znovu postavit! Zbourat a postavit!

Otevřete okno, aby duše mohla ven

2009-05-03T20:53:00.012+02:00

Hapka zpívá, že o všem se psát nedá. Proč já vůbec přemýšlím, když už všichni mysleli přede mnou: "Lebka pěkně pasuje do dlaně; jedna kost uchopí druhou, a to všechno můžeme pochopit a uchopit řečí. Každý v sobě nosíme celý vesmír, totalitu existence vtělenou do toho, co o ní můžeme uvažovat. Do šedé, rýhované houbovité hmoty vlité do kostěné baňky zvící menšího kastrolu."

Psaní ženy je vždycky ženské, nemůže jinak, než být ženské, a přinejlepším je velmi ženské ... A já moc dobře vím, kdo takto píše. Moje srdce nikdy nebilo rychleji. Jsem poloviční, ale brzy budu zase celá.

***

"I walked in a desert.

And I cried,

"Ah, God, take me from this place!"

A voice said, "It is no desert."

I cried, "Well, But --

The sand, the heat, the vacant

horizon."

A voice said, "It is no desert."

***

Niceland v Templu

2009-04-29T21:52:00.006+02:00

Jak já miluju naši alternativní scénu. Je čím dál lepší [neuvěřitelné]. Moji drazí milovaní Nicelandi zavítali konečně i do Ostravy potěšit mé hudební srdce. Jako vzpomínku jsem dostala od Boodya polaroidovou fotografii [až si ji slavnostně donesu z práce, tak nahodím]. Míšovi to zpívalo emácky dokonale a Přemek nebyl schopný vyndat cigaretu z pusy ani na vteřinu. How Typical?!

Nierika - Hydroponicum

2009-04-29T21:16:00.005+02:00

7/10 - vyzrálý debut kopřivnického undergroundu

Když by mi někdo před pár dny řekl "elektronický triphop" nebo cokoliv na tento způsob, nedokázala bych si vybavit ani jeden tón, natož sedm skladeb.

Debut Nieriky pojmenovaný Hydroponicum přinesl žánrový průnik do živě hraného downtempa, které u nás nebylo a není příliš rozšířené. Název je přesný, vystihuje náladu i zvukovou podobu alba. Úvodní, chutně netradiční song „Máselko“ předestře hustou, tepající hmotu. Elektronické kolotání a tenký nožík kytar prochází tou houštinou jako klidná laň, co ví, že nikde není past a tma je pouze dočasná. Světlo paradoxně přichází hned s následující „Schwarzblack“. Zkreslený dívčí zpěv (Monika Lohrerová) uprostřed zvukové masy, snění i rytmus, trip-hop říznutý popem. Síly se spojí ve skvělé „Boogiestyle“. K něžnému vokálu se přidá hrubý samet Tomáše Neuwertha (též hráč na bicí), námluvy v rozpitých obrazech, neustálé zvukové ševelení, žádný spěch. Dvojí zpěv a dvojí nálada se pomalu sráží a spájí jako bouřkové mraky, ze kterých nezaprší. Oblačná píseň, nadějná. Střídají se lehčí, vzdušnější songy s těmi hůře prostupnými. „Marijash“ je můj osobní vrchol. Gotický a jako by netečný hlas je pohroužený do industriálních vod. Tovární směna v plném proudu, v tom se nečekaně rozezní elektrická kytara, pod nánosem samplů. A „Isobella“, oblečená do křapatého drum´n´bass, místy připomínající Ecstasy of Saint Theresa. Dlouhé, často více než šestiminutové písně se zdaleka vymykají střednímu proudu, i když ten popový potenciál je cítit. (diycore.net)